Job 29
1 And Job again took up his parable, and said,
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 Oh that I were as in the months of old, As in the days when God watched over me;
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 When his lamp shined upon my head, And by his light I walked through darkness;
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 As I was in the ripeness of my days, When the friendship of God was upon my tent;
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 When the Almighty was yet with me, And my children were about me;
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 When my steps were washed with butter, And the rock poured me out streams of oil!
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 When I went forth to the gate unto the city, When I prepared my seat in the street,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 The young men saw me and hid themselves, And the aged rose up and stood;
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 The princes refrained from talking, And laid their hand on their mouth;
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 The voice of the nobles was hushed, And their tongue cleaved to the roof of their mouth.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 For when the ear heard [me], then it blessed me; And when the eye saw [me], it gave witness unto me:
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 Because I delivered the poor that cried, The fatherless also, that had none to help him.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 The blessing of him that was ready to perish came upon me; And I caused the widow’s heart to sing for joy.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 I put on righteousness, and it clothed me: My justice was as a robe and a diadem.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 I was eyes to the blind, And feet was I to the lame.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 I was a father to the needy: And the cause of him that I knew not I searched out.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 And I brake the jaws of the unrighteous, And plucked the prey out of his teeth.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 Then I said, I shall die in my nest, And I shall multiply my days as the sand:
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 My root is spread out to the waters, And the dew lieth all night upon my branch:
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 My glory is fresh in me, And my bow is renewed in my hand.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 Unto me men gave ear, and waited, And kept silence for my counsel.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 After my words they spake not again; And my speech distilled upon them.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 And they waited for me as for the rain; And they opened their mouth wide [as] for the latter rain.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 I smiled on them, when they had no confidence; And the light of my countenance they cast not down.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 I chose out their way, and sat [as] chief, And dwelt as a king in the army, As one that comforteth the mourners.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
