2 Corinthians 3
1 Are we beginning again to commend ourselves? Or do we need, as do some, letters of commendation to you or from you?
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
2 You are our letter, written in our hearts, known and read by all men,
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 being revealed that you are a letter of Christ, served by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tablets of stone, but in tablets that are hearts of flesh.
Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 Such confidence we have through Christ toward God,
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 not that we are sufficient of ourselves to account anything as from ourselves; but our sufficiency is from God,
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 who also made us sufficient as servants of a new covenant, not of the letter but of the Spirit. For the letter kills, but the Spirit gives life.
Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
7 But if the service of death, written engraved on stones, came with glory, so that the children of Israel could not look steadfastly on the face of Moses for the glory of his face, which was passing away,
A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 will not service of the Spirit be with much more glory?
I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 For if the service of condemnation has glory, the service of righteousness exceeds much more in glory.
Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
10 For most certainly that which has been made glorious has not been made glorious in this respect, by reason of the glory that surpasses.
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
11 For if that which passes away was with glory, much more that which remains is in glory.
Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Having therefore such a hope, we use great boldness of speech,
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
13 and not as Moses, who put a veil on his face so that the children of Israel would not look steadfastly on the end of that which was passing away.
A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 But their minds were hardened, for until this very day at the reading of the old covenant the same veil remains, because in Christ it passes away.
Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
15 But to this day, when Moses is read, a veil lies on their heart.
Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
16 But whenever someone turns to the Lord, the veil is taken away.
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
17 Now the Lord is the Spirit; and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.
Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
18 But we all, with unveiled face seeing the glory of the Lord as in a mirror, are transformed into the same image from glory to glory, even as from the Lord, the Spirit.
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
