Psalmen 63
1 Een psalm van David, toen hij in de woestijn van Juda vertoefde. God, wat verlang ik naar U; mijn God, naar U dorst mijn ziel, Naar U smacht mijn lichaam als een dor en droog land naar het water.
Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
2 Ik blik naar U op in uw heilige woning, Om uw macht en uw glorie te aanschouwen!
Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
3 Ja, uw genade is kostelijker nog dan het leven: Daarom moeten mijn lippen U loven,
(Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
4 En wil ik U al mijn dagen prijzen, Mijn handen opheffen in uw Naam.
A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
5 Gij verzadigt mij als met vet en met merg, En mijn mond juicht U toe met jubelende lippen;
Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
6 Nog op mijn legerstede moet ik aan U denken, En in mijn nachtwaken over U peinzen.
Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
7 Want Gij zijt mijn Helper, Ik nestel in de schaduw uwer vleugelen;
Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
8 Mijn ziel klampt zich aan U vast, En uw rechterhand is mij een stut.
Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
9 Maar zij, die mijn ondergang zoeken, Zullen in de diepten der aarde verzinken;
Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
10 Ze vallen ten prooi aan het zwaard, En worden een buit van de jakhalzen.
Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
11 Doch de Koning zal zich verheugen in God, En wie Hem trouw zweert, zal juichen; Maar de mond van de leugenaars wordt gestopt!
Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
