Job 34
1 Og Elihu tog til Orde og sagde:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Hør mine Ord, I vise, I forstandige Mænd, laan mig Øre!
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Thi Øret prøver Ord, som Ganen smager paa Mad;
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 lad os udgranske, hvad der er Ret, med hinanden skønne, hvad der er godt!
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Job sagde jo: »Jeg er retfærdig, min Ret har Gud sat til Side;
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 min Ret til Trods skal jeg være en Løgner? Skønt brødefri er jeg saaret til Døden!«
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Er der mon Mage til Job? Han drikker Spot som Vand,
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 søger Selskab med Udaadsmænd og Omgang med gudløse Folk!
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Thi han sagde: »Det baader ikke en Mand, at han har Venskab med Gud!«
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Derfor, I kloge, hør mig: Det være langt fra Gud af synde, fra den Almægtige at gøre ondt;
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 nej, han gengælder Menneskets Gerning, handler med Manden efter hans Færd;
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Gud forbryder sig visselig ej, den Almægtige bøjer ej Retten!
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Hvo gav ham Tilsyn med Jorden, hvo vogter, mon hele Verden?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Drog han sin Aand tilbage og tog sin Aande til sig igen,
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 da udaanded Kødet til Hobe, og atter blev Mennesket Støv!
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Har du Forstand, saa hør derpaa, laan Øre til mine Ord!
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Mon en, der hadede Ret, kunde styre? Dømmer du ham, den Retfærdige, Vældige?
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Han, som kan sige til Kongen: »Din Usling!« og »Nidding, som du er!« til Stormænd,
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 som ikke gør Forskel til Fordel for Fyrster ej heller foretrækker rig for ringe, thi de er alle hans Hænders Værk.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 Brat maa de dø, endda midt om Natten; de store slaar han til, og borte er de, de vældige fjernes uden Menneskehaand.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Thi Menneskets Veje er ham for Øje, han skuer alle dets Skridt;
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 der er intet Mørke og intet Mulm, som Udaadsmænd kan gemme sig i.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Thi Mennesket sættes der ingen Frist til at møde i Retten for Gud;
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 han knuser de vældige uden Forhør og sætter andre i Stedet.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Jeg hævder derfor: Han ved deres Gerninger, og ved Nattetide styrter han dem;
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 for deres Gudløshed slaas de sønder, for alles Øjne tugter han dem,
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 fordi de veg bort fra ham og ikke regned hans Veje det mindste,
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 saa de voldte, at ringe raabte til ham, og han maatte høre de armes Skrig.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 Tier han stille, hvo vil dømme ham? Skjuler han sit Aasyn, hvo vil laste ham? Over Folk og Mennesker vaager han dog,
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 for at ikke en vanhellig skal herske, en af dem, der er Folkets Snarer.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Siger da en til Gud: »Fejlet har jeg, men synder ej mer,
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 jeg ser det, lær du mig; har jeg gjort Uret, jeg gør det ej mer!«
Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 skal han da gøre Gengæld, fordi du vil det, fordi du indvender noget? Ja du, ikke jeg, skal afgøre det, saa sig da nu, hvad du ved!
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Kloge Folk vil sige til mig som og vise Mænd, der hører mig:
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 »Job taler ikke med Indsigt, hans Ord er uoverlagte!
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Gid Job uden Ophør maa prøves, fordi han svarer som slette Folk!
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Thi han dynger Synd paa Synd, han optræder hovent iblandt os og fremfører mange Ord imod Gud!«
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
