Ordsprogene 25

1 Disse ere ogsaa Salomos Ordsprog, hvilke Judas Konge, Ezekias's Mænd have samlet.

Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

2 Det er Guds Ære at skjule en Ting, men det er Kongers Ære at ransage en Ting.

Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

3 Himmelen i Højhed og Jorden i Dybde og Kongers Hjerte ere uransagelige.

Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

4 Man borttog Slaggerne fra Sølvet, saa fik Guldsmeden et Kar ud deraf;

Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

5 man borttage den ugudelige, som er for Kongens Ansigt, saa skal hans Trone befæstes ved Retfærdighed.

Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

6 Bram ikke for Kongens Ansigt, og stil dig ikke paa de mægtiges Sted!

Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

7 Thi det er bedre, at man siger til dig: Stig her op! end at man skal sætte dig ned for en Fyrstes Ansigt, som dine Øjne have set.

Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

8 Gak ikke hastelig ud for at trætte, at du ikke skal begaa noget som helst paa det sidste, naar din Næste har beskæmmet dig.

Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

9 Før din Sag imod din Næste; men aabenbar ikke en andens Hemmelighed,

Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

10 paa det den, som det hører, ikke skal forhaane dig, og dit onde Rygte ikke vige fra dig.

Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

11 Som Guldæbler i Sølvskaaler af udgravet Arbejde er det Ord, som tales i rette Tid.

Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

12 Som et gyldent Smykke og en kostbar Prydelse vil den, som irettesætter viselig, være for det Øre, som hører efter.

Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

13 Som Sneens Kølighed paa en Høstdag er et trofast Bud for dem, som sende ham, og han vederkvæger sine Herrers Sjæl.

Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

14 Som Taage og Vejr uden Regn er den Mand, som praler med at ville give, men skuffer.

Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

15 Ved Langmodighed overtales en Fyrste, og en blød. Tunge sønderbryder Ben.

Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

16 Har du fundet Honning, saa spis til din Nødtørft, at du ej skal mættes af den og udspy den.

Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

17 Lad din Fod sjælden komme i din Vens Hus, at han ej skal blive ked af dig og hade dig.

Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

18 Som en Hammer og et Sværd og en hvas Pil er den Mand, som siger falsk Vidnesbyrd imod sin Næste.

Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

19 Som en skør Tand og en Fod, der snubler, er Tillid til den troløse paa Nødens Dag.

Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

20 Som den, der aflægger Klæderne den Dag, det er koldt, som Eddike paa Salpeter, saa er den, som synger Sange for et bedrøvet Hjerte.

Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

21 Dersom din Fjende hungrer, giv ham Brød at æde; og dersom han tørster, giv ham Vand at drikke;

Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

22 thi du skal samle Gløder paa hans Hoved, og Herren skal betale dig det.

Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

23 Nordenvejret føder Regn og den Tunge, som taler i Skjul, et vredt Ansigt.

Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

24 Det er bedre at bo i Hjørnet paa et Tag end hos en trættekær Kvinde og i Hus sammen.

Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

25 Som koldt Vand for en træt Sjæl, saa er et godt Budskab fra et langt fraliggende Land.

Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

26 Som en plumret Kilde og en fordærvet Brønd er den retfærdige, som snubler for en ugudelig.

Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

27 At æde megen Honning er ikke godt; ej heller er det en Ære, naar Folk ransage deres egen Ære.

Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

28 Som en gennembrudt Stad uden Mur, saa er en Mand, som ikke kan tvinge sin Aand.

Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.