Job 37
1 Ta, over dette forfærdes mit Hjerte og farer op fra sit Sted.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Hører, ja hører hans Røsts Drøn og Bulderet, der udgaar af hans Mund.
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Han lader det fare ud under al Himmelen og sit Lys over Jordens Flige.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Efter ham brøler Røsten, han tordner med sin Højheds Røst; og han holder dem ikke tilbage, naar hans Røst høres.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Gud tordner vidunderligt med sin Røst; han gør store Ting, og vi kunne ikke kende dem.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Thi han siger til Sneen: Fald til Jorden! og ligesaa til Regnskyllene, ja til hans Vældes Regnskyl.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Han forsegler hver Mands Haand, at alle Folk, som ere hans Skabning, skulle kende det.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Da gaa de vilde Dyr i Hule og blive i deres Boliger.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Fra Syden kommer Stormen, og med Nordenvindene kommer Kulden.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Ved Guds Aande kommer Is, og det brede Vand snævres ind.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Ja, med Fugtighed fylder han Skyen; han udbreder sin lysopfyldte Sky.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Og den vender sig i Kredse, alt som han styrer den til dens Gerning, til alt, hvad han byder den, hen over Jordens Kreds:
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Enten til Revselse eller til hans Lands Bedste eller til Velgerning lader han den ramme.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Job, vend dine Øren til dette; staa stille og agt paa Guds underfulde Ting!
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Ved du, naar Gud tænker derpaa, og naar han lader sin Skys Lys skinne?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Ved du hvorledes Skyerne svæve? de underfulde Ting af ham, som er fuldkommen i al Kundskab?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 du, hvis Klæder blive varme, naar han gør Landet lummert fra Sønden?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Udspænder du med ham de øverste Skyer, der ere faste som et støbt Spejl?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Lad os vide, hvad vi skulle sige til ham! vi kunne ikke fremføre noget ud fra Mørket.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Skal det fortælles ham, at jeg taler? eller mon nogen har ønsket, at han maatte blive opslugt?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Og nu, ser man ikke Lyset, som straaler i de øverste Skyer: Saa farer et Vejr frem og renser dem.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Af Norden kommer Guld; over Gud er der forfærdelig Majestæt.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Den Almægtige, ham kunne vi ikke naa til, ham, som er stor i Kraft; Ret og Retfærdigheds Fylde undertrykker han ikke.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Derfor frygte Folkene ham; han ser ikke til nogen, som er viis i Hjertet.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
