Matouš 22
1 Ježíš jim vyprávěl další příběh:
And Jesus answered and spake unto them again by parables, and said,
2 „Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna.
The kingdom of heaven is like unto a certain king, which made a marriage for his son,
3 Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání.
And sent forth his servants to call them that were bidden to the wedding: and they would not come.
4 Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘
Again, he sent forth other servants, saying, Tell them which are bidden, Behold, I have prepared my dinner: my oxen and [my] fatlings [are] killed, and all things [are] ready: come unto the marriage.
5 Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili.
But they made light of [it], and went their ways, one to his farm, another to his merchandise:
And the remnant took his servants, and entreated them spitefully, and slew [them].
7 To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.
But when the king heard [thereof], he was wroth: and he sent forth his armies, and destroyed those murderers, and burned up their city.
8 Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni.
Then saith he to his servants, The wedding is ready, but they which were bidden were not worthy.
9 Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘
Go ye therefore into the highways, and as many as ye shall find, bid to the marriage.
10 Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila.
So those servants went out into the highways, and gathered together all as many as they found, both bad and good: and the wedding was furnished with guests.
11 Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv.
And when the king came in to see the guests, he saw there a man which had not on a wedding garment:
12 Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘On mlčel.
And he saith unto him, Friend, how camest thou in hither not having a wedding garment? And he was speechless.
13 Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení.
Then said the king to the servants, Bind him hand and foot, and take him away, and cast [him] into outer darkness; there shall be weeping and gnashing of teeth.
14 Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘“
For many are called, but few [are] chosen.
15 Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě.
Then went the Pharisees, and took counsel how they might entangle him in [his] talk.
16 Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení.
And they sent out unto him their disciples with the Herodians, saying, Master, we know that thou art true, and teachest the way of God in truth, neither carest thou for any [man]: for thou regardest not the person of men.
17 Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“
Tell us therefore, What thinkest thou? Is it lawful to give tribute unto Caesar, or not?
18 Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami?
But Jesus perceived their wickedness, and said, Why tempt ye me, [ye] hypocrites?
19 Ukažte mi minci!“Oni mu podali denár.
Shew me the tribute money. And they brought unto him a penny.
20 „Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“
And he saith unto them, Whose [is] this image and superscription?
21 „Císaře, “odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
They say unto him, Cæsar’s. Then saith he unto them, Render therefore unto Cæsar the things which are Cæsar’s; and unto God the things that are God’s.
22 Zaskočeni tou odpovědí, odešli.
When they had heard [these words], they marvelled, and left him, and went their way.
23 Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh:
The same day came to him the Sadducees, which say that there is no resurrection, and asked him,
24 „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno.
Saying, Master, Moses said, If a man die, having no children, his brother shall marry his wife, and raise up seed unto his brother.
25 U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra.
Now there were with us seven brethren: and the first, when he had married a wife, deceased, and, having no issue, left his wife unto his brother:
26 Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů.
Likewise the second also, and the third, unto the seventh.
27 Poslední ze všech zemřela i ta žena.
And last of all the woman died also.
28 Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“
Therefore in the resurrection whose wife shall she be of the seven? for they all had her.
29 Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc.
Jesus answered and said unto them, Ye do err, not knowing the scriptures, nor the power of God.
30 Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu.
For in the resurrection they neither marry, nor are given in marriage, but are as the angels of God in heaven.
31 A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe?
But as touching the resurrection of the dead, have ye not read that which was spoken unto you by God, saying,
32 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“
I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? God is not the God of the dead, but of the living.
33 Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.
And when the multitude heard [this], they were astonished at his doctrine.
34 Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje.
But when the Pharisees had heard that he had put the Sadducees to silence, they were gathered together.
35 Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel:
Then one of them, [which was] a lawyer, asked [him a question], tempting him, and saying,
36 „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“
Master, which [is] the great commandment in the law?
37 Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘
Jesus said unto him, Thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy mind.
38 To je první a nejdůležitější přikázání.
This is the first and great commandment.
39 Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
And the second [is] like unto it, Thou shalt love thy neighbour as thyself.
40 Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“
On these two commandments hang all the law and the prophets.
41 Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal:
While the Pharisees were gathered together, Jesus asked them,
42 „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“Odpověděli: „Davidův.“
Saying, What think ye of Christ? whose son is he? They say unto him, [The Son] of David.
43 On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:
He saith unto them, How then doth David in spirit call him Lord, saying,
44 ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘
The LORD said unto my Lord, Sit thou on my right hand, till I make thine enemies thy footstool?
45 Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“
If David then call him Lord, how is he his son?
46 Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.
And no man was able to answer him a word, neither durst any [man] from that day forth ask him any more [questions.]
