Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
Or are ye ignorant, brethren (for I speak to men that know the law), how that the law hath dominion over a man for so long time as he liveth?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
For the woman that hath a husband is bound by law to the husband while he liveth; but if the husband die, she is discharged from the law of the husband.
3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
So then if, while the husband liveth, she be joined to another man, she shall be called an adulteress: but if the husband die, she is free from the law, so that she is no adulteress, though she be joined to another man.
4 Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
Wherefore, my brethren, ye also were made dead to the law through the body of Christ; that ye should be joined to another, [even] to him who was raised from the dead, that we might bring forth fruit unto God.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
For when we were in the flesh, the sinful passions, which were through the law, wrought in our members to bring forth fruit unto death.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
But now we have been discharged from the law, having died to that wherein we were holden; so that we serve in newness of the spirit, and not in oldness of the letter.
7 Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
What shall we say then? Is the law sin? God forbid. Howbeit, I had not known sin, except through the law: for I had not known coveting, except the law had said, Thou shalt not covet:
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
but sin, finding occasion, wrought in me through the commandment all manner of coveting: for apart from the law sin [is] dead.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
And I was alive apart from the law once: but when the commandment came, sin revived, and I died;
10 a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
and the commandment, which [was] unto life, this I found [to be] unto death:
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
for sin, finding occasion, through the commandment beguiled me, and through it slew me.
12 A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
So that the law is holy, and the commandment holy, and righteous, and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
Did then that which is good become death unto me? God forbid. But sin, that it might be shewn to be sin, by working death to me through that which is good; —that through the commandment sin might become exceeding sinful.
14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
For that which I do I know not: for not what I would, that do I practise; but what I hate, that I do.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
But if what I would not, that I do, I consent unto the law that it is good.
17 A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
So now it is no more I that do it, but sin which dwelleth in me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
For I know that in me, that is, in my flesh, dwelleth no good thing: for to will is present with me, but to do that which is good [is] not.
19 Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
For the good which I would I do not: but the evil which I would not, that I practise.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
But if what I would not, that I do, it is no more I that do it, but sin which dwelleth in me.
21 Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
I find then the law, that, to me who would do good, evil is present.
22 Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
For I delight in the law of God after the inward man:
23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
but I see a different law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity under the law of sin which is in my members.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
O wretched man that I am! who shall deliver me out of the body of this death?
25 Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
I thank God through Jesus Christ our Lord. So then I myself with the mind serve the law of God; but with the flesh the law of sin.
