Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Herre, du hemns Gud, du hemns Gud, syn deg i herlegdom!
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Statt upp, du domar yver jordi, lat dei ovmodige få lika for si gjerning!
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Kor lenge skal ugudlege, Herre, kor lenge skal ugudlege fegnast?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Dei gøyser or seg og fører skamlaus tale; dei skrøyter, alle ugjerningsmenner.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Ditt folk, Herre, krasar dei, og din arv plågar dei.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Enkja og den framande slær dei i hel, og dei myrder dei farlause.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Og dei segjer: «Herren ser ikkje, og Jakobs Gud merkar det ikkje.»
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Merka då, de uvituge i folket! Og de vitlause, når vil de taka til vitet?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Han som hev sett inn øyra, skulde han ikkje høyra? Han som hev laga til auga, skulde han ikkje sjå?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Han som tuktar heidningar, skulde han ikkje refsa, han som gjev menneski kunnskap?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Herren kjenner mannsens tankar, at dei er fåfengd.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Sæl er den mann som du, Herre, tuktar, og som du gjev lærdom or lovi di,
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
til å gjeve honom ro for vonde dagar, til dess det vert grave ei grav for den ugudlege.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
For ikkje støyter Herren burt sitt folk, og arven sin forlet han ikkje.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
For domen skal venda um att til rettferd, og alle ærlege i hjarta skal halda med honom.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Kven stend upp for meg imot dei vonde? Kven stig fram for meg mot deim som gjer urett?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Dersom ikkje Herren var mi hjelp, so vilde sjæli mi snart bu i stilla.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Når eg segjer: «Foten min er ustød, då held di miskunn meg uppe, Herre.»
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Når det kjem mange tunge tankar i mitt hjarta, då huggar dine trøystarord mi sjæl.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Er vel tynings-domstolen i samlag med deg, der dei lagar urett i hop til rett?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Dei flokkar seg i hop mot sjæli åt den rettferdige, og dei fordømer uskuldigt blod.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Då vert Herren ei borg for meg, og min Gud vert eit berg som eg flyr til.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Og han let deira urett koma attende yver deim, og for deira vondskap skal han gjera ende på deim, ja, Herren, vår Gud, skal gjera ende på deim.
