Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Kom, lat oss fegnast for Herren, lat oss ropa av frygd for vårt frelse-berg!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Lat oss stiga fram for hans åsyn med lovsong, lat oss syngja vår fagnad for honom i salmar!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

For ein stor Gud er Herren og ein stor konge yver alle gudar,

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

han som i si hand hev det djupaste av jordi, og som eig topparne av fjelli.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Han eig havet, for han hev skapt det, og turrlendet hev hans hender laga.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Kom, lat oss falla ned og bøygja oss, lat oss bøygja kne for Herren, vår skapar!

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

For han er vår Gud, og me er det folk han føder, og den hjord som handi hans leider. Å, vilde de høyra på hans røyst i dag!

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Forherd ikkje dykkar hjarta som ved Meriba, som på Massa-dagen i øydemarki,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

der federne dykkar freista meg! Dei prøvde meg, endå dei hadde set mi gjerning.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

I fyrti år var eg leid av den ætti, og eg sagde: «Dei er eit folk med villfarande hjarta, og dei kjenner ikkje vegarne mine.»

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

So svor eg i min vreide: «Sanneleg, dei skal ikkje koma inn til mi kvila.»