Žalmy 88

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Korahoğulları'nın mezmuru - İlahi - Müzik şefi için - “Mahalat Leannot” makamında - Ezrahlı Heman'ın Maskili Ya RAB, beni kurtaran Tanrı, Gece gündüz sana yakarıyorum.

2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Duam sana erişsin, Kulak ver yakarışıma.

3 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)

Çünkü sıkıntıya doydum, Canım ölüler diyarına yaklaştı. (Sheol h7585)

4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Ölüm çukuruna inenler arasında sayılıyorum, Tükenmiş gibiyim;

5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Ölüler arasına atılmış, Artık anımsamadığın, İlginden yoksun, Mezarda yatan cesetler gibiyim.

6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Beni çukurun dibine, Karanlıklara, derinliklere attın.

7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)

Öfken üzerime çöktü, Dalga dalga kızgınlığınla beni ezdin. (Sela)

8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Yakınlarımı benden uzaklaştırdın, İğrenç kıldın beni gözlerinde. Kapalı kaldım, çıkamıyorum.

9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Üzüntüden gözlerimin feri sönüyor, Her gün sana yakarıyorum, ya RAB, Ellerimi sana açıyorum.

10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)

Harikalarını ölülere mi göstereceksin? Ölüler mi kalkıp seni övecek? (Sela)

11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Sevgin mezarda, Sadakatin yıkım diyarında duyurulur mu?

12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Karanlıklarda harikaların, Unutulmuşluk diyarında doğruluğun bilinir mi?

13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Ama ben, ya RAB, yardıma çağırıyorum seni, Sabah duam sana varıyor.

14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Niçin beni reddediyorsun, ya RAB, Neden yüzünü benden gizliyorsun?

15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Düşkünüm, gençliğimden beri ölümle burun burunayım, Dehşetlerinin altında tükendim.

16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Şiddetli gazabın üzerimden geçti, Saçtığın dehşet beni yedi bitirdi.

17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.

Bütün gün su gibi kuşattılar beni, Çevremi tümüyle sardılar.

18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.

Eşi dostu benden uzaklaştırdın, Tek dostum karanlık kaldı.