< Žalmy 77 >
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
KAHEA aku la au i ke Akua ma ko'u leo, Ma ko'u leo i ke Akua, a hoolohe mai la ia ia'u.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
I ko'u la i popilikia ai, nonoi aku la au i ka Haku: Kikoo aku la kuu lima i ka po, aole i haule: Hoole iho la kuu naau, aole ia e hoomahaia.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Hoomanao aku la au i ke Akua, a kupikipikio iho la; Noonoo aku la au, a maule iho la kuu naau. (Sila)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Ua paa ia oe na alu o ko'u mau maka: Ua lauwiliia hoi au, aole hiki ke olelo aku.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Noonoo no au i na la kahiko, I na makahiki hoi o ka wa mamua loa aku.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Hoomanao iho la au i kuu mele i ka po: Me kuu naau wau i kukakuka iho ai; Huli ikaika hoi ko'u manao.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
E kipaku anei ka Haku i ka manawa pau ole? Aole anei ia e maliu hou mai?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Ua pauhia anei kona lokomaikai? Ua hala mau loa aku anei kana olelo?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Ua hoopoina anei ke Akua i ka lokomaikai? Ua puliki anei oia i kona aloha iloko o ka huhu? (Sila)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
I aku la au, o ko'u nawaliwali keia, O na makahiki o ka lima akau o ka Mea kiekie loa.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
E hoomanao aku au i na hana mana a Iehova: E hoomanaoio no hoi au i na mea kupanaha au, i ka wa kahiko.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
E noonoo aku au i kau hana a pau, A e manao nui hoi i kau mau haua mana.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Aia kou aoao, e ke Akua, ma kahi hoano, Owai la ke Akua nui e like me ke Akua?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
O oe ke Akua nana i hana na mea mana: Ua hoike mai no hoi oe i kou ikaika mawaena o na kanaka.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
I kou lima iho no oe i panai ai i kou poe kanaka, I na mamo a Iseraela, a me Iosepa. (Sila)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Ike aku la na wai ia oe, e ke Akua; Ike aku la na wai ia oe, a haalulu iho la: Kupikipikio no hoi na hohonu.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Ninini mai la hoi na ao i ka wai: Hoohekili mai la hoi na ao; Hoholo ae la na uila ou.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Maloko o ka puahiohio ka leo o kou hekili: Hoomalamalama mai la na uila i ka honua: Naue iho la ka honua me ka haalulu.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Aia kou kuamoo ma ka moana, A o kou alanui hoi ma na wai nui; Aole i ikeia kou mau kapuwai.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Alakai aku no oe i kou poe me he ohana hipa la, Ma ka lima o Mose, ma laua o Aarona.