Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Au maître-chantre. — Selon Jéduthun. — Psaume d'Asaph. Ma voix s'adresse à Dieu, et je crie; Ma voix s'adresse à Dieu, afin qu'il m'écoute.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Au jour de ma détresse, je cherche le Seigneur; La nuit, ma main est tendue vers lui et ne se lasse point; Mon âme refuse d'être consolée.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Je me souviens de Dieu, et je gémis; Je médite, et mon esprit est abattu. (Pause)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Tu tiens mes paupières ouvertes; Je suis troublé, je ne puis parler.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Je pense aux jours d'autrefois. Aux années des temps passés.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Je me souviens de mes cantiques pendant la nuit; Je médite en mon coeur. Mon esprit se demande:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

«Le Seigneur nous rejettera-t-il éternellement? Ne sera-t-il plus jamais propice?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Sa bonté est-elle à jamais épuisée? Sa promesse est-elle anéantie pour toujours?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Dieu a-t-il oublié d'avoir pitié? A-t-il, dans sa colère, mis un terme à ses compassions?» (Pause)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Puis je me dis: «Voici la cause de ma souffrance: C'est que la main droite du Très-Haut a changé»

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Je me rappellerai donc les actions glorieuses de l'Éternel. Oui, je me souviendrai de tes merveilles d'autrefois;

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Je penserai à toutes tes oeuvres, Et j'évoquerai le souvenir de tes prodiges!

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Ô Dieu, tes voies sont saintes! Quel Dieu est grand comme notre Dieu?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tu es le Dieu qui accomplit des merveilles; Tu as fait connaître parmi les peuples ta puissance.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Par ton bras, tu as délivré ton peuple, Les enfants de Jacob et de Joseph. (Pause)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Les eaux t'ont vu, ô Dieu! Les eaux t'ont vu, elles ont frémi; Même les abîmes furent ébranlés.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Les nuées se répandirent en torrents d'eau; Les nuages lancèrent la foudre Et tes flèches volèrent de toutes parts.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Ton tonnerre gronda dans le tourbillon; Les éclairs illuminèrent le monde; La terre fut ébranlée et trembla.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Tu te fis un chemin dans la mer, Un sentier dans les grandes eaux, Sans qu'on pût reconnaître tes traces.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, Par la main de Moïse et d'Aaron.