Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
“To the chief musician on Jeduthun, by Assaph a psalm.” [I lift up] my voice unto God, and I cry; [I lilt up] my voice unto God: do then give ear unto me.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
On the day of my distress I sought the Lord; in the night my hand was stretched out, and did not cease: my soul refused to be comforted.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
I think of God, and moan: I reflect, and my spirit is overwhelmed. (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Thou holdest my eyes awake: I am troubled and I cannot speak.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I think over the days of old, the years of ancient times.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
I call to remembrance my song in the night; with my own heart I reflect: and my spirit maketh diligent search.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Will the Lord cast me off for ever? and will he never more give his favor again?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Is his kindness spent for ever? is his promise come to an end for all generations?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Hath God forgotten to be gracious? or hath he shut up in anger his mercies? (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
And I said, This shall be my entreaty, [for] the years of the right hand of the Most High.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
I will remember the deeds of the Lord; for I will remember out of ancient times thy wonders.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
I will meditate also of all thy work, and on thy deeds will I reflect.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
O God, in holiness is thy way: where is there a god so great as God?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Thou art the God that dost wonders: thou hast made known among the people thy strength.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Thou hast redeemed with [a mighty] arm thy people, the sons of Jacob and Joseph. (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters saw thee, O God, the waters saw thee; they shook: also the depths trembled.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
The clouds poured out water; the skies sent forth thunder: also thy arrows sped along.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
The voice of thy thunder was in the whirlwind; lightnings gave light to the world; the earth trembled and quaked,
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Through the sea led thy way, and thy path was through mighty waters, and thy footsteps could not be known.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Thou didst lead like a flock thy people by means of Moses and Aaron.
