Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Psaume d'Asaph. Le Dieu des dieux, le Seigneur a parlé, et il a appelé la terre depuis l'Orient jusqu'à l'Occident
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
De Sion vient la splendeur de sa beauté.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Dieu, notre Dieu viendra manifestement, et ne gardera pas le silence; un feu sera allume en sa présence, et tout alentour un vent impétueux soufflera.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Il convoquera le ciel et la terre, pour juger son peuple.
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
Amenez-lui ses saints, ceux qui ont fait alliance avec lui, pour les sacrifices.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Et les cieux annonceront sa justice; car Dieu est le juge.
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Écoute, mon peuple, et je parlerai; Israël, je te l'atteste: je suis Dieu, je suis ton Dieu.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Je ne te réprimanderai point sur tes sacrifices; car tes holocaustes sont toujours devant mes yeux.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Je ne prendrai pas de bœufs de ta maison, ni de boucs de tes menus troupeaux.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Car toutes les bêtes de la forêt m'appartiennent, et le bétail des montagnes et les taureaux.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Je connais tous les oiseaux du ciel, et la beauté des champs est à moi.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Si j'ai faim, je ne te le dis pas; car toute la terre habitée m'appartient et sa plénitude.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Est-ce que je mange la chair des taureaux? est-ce que je bois le sang des boucs?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Immole à Dieu une victime de louanges; rends au Tout-Puissant tes vœux.
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
Invoque-moi au jour de l'affliction, et je te sauverai, et tu me rendras grâces.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Mais Dieu a dit au pécheur: Pourquoi publies-tu mes justices et as-tu mon alliance à la bouche,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Quand tu n'aimes point ma discipline, et que tu as rejeté loin de toi ma parole?
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Si tu voyais un larron, tu courais avec lui; tu avais ta part avec les adultères;
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Ta bouche abondait en méchanceté, et ta langue tramait la fraude.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Assis, tu médisais de ton frère; tu scandalisais le fils de ta mère.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Voilà ce que tu faisais, et j'ai gardé le silence; mais tu t'imaginais faussement que je serais semblable à toi. Je te convaincrai, et je mettrai tes offenses devant ta face.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Comprenez donc ces choses, vous qui oubliez Dieu; de peur qu'un jour il ne vous ravisse, et que nul ne vous délivre.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
C'est un sacrifice de louange qui m'honore, et la voie où je montrerai le salut de Dieu.
