Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Az éneklőmesternek, a Kóráh fiainak zsoltára. Halljátok meg ezt mind ti népek, figyeljetek mind ti, e világ lakói!
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Akár közemberek fiai, akár főemberek fiai, együtt a gazdag és szegény.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Az én szájam bölcsességet beszél, szívemnek elmélkedése tudomány.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Példabeszédre hajtom fülemet, hárfaszóval nyitom meg mesémet.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Miért féljek a gonoszság napjain, mikor nyomorgatóim bűne vesz körül,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
A kik gazdagságukban bíznak, és nagy vagyonukkal dicsekesznek?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Senki sem válthatja meg atyjafiát, nem adhat érte váltságdíjat Istennek.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Minthogy lelköknek váltsága drága, abba kell hagynia örökre;
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Még ha örökké élne is és nem látná meg a sírgödört.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
De meglátja! A bölcsek is meghalnak; együtt vész el bolond és ostoba, és gazdagságukat másoknak hagyják.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Gondolatjok ez: az ő házok örökkévaló, lakóhelyeik nemzedékről-nemzedékre szállnak, nevöket hangoztatják a földön.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Pedig az ember, még ha tisztességben van, sem marad meg; hasonlít a barmokhoz, a melyeket levágnak.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Ez az ő sorsuk bolondság nékik; de azért gyönyörködnek szavokban az ő követőik. (Szela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Mint juhok, a Seolra vettetnek, a halál legelteti őket, és az igazak uralkodnak rajtok reggel; alakjokat elemészti a Seol, távol az ő lakásuktól. (Sheol h7585)
Csak Isten válthatja ki lelkemet a Seol kezéből, mikor az megragad engem. (Szela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne félj, ha valaki meggazdagszik, ha megöregbül házának dicsősége;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Mert semmit sem vihet el magával, ha meghal; dicsősége nem száll le utána.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Ha életében áldottnak vallja is magát, s ha dicsérnek is téged, hogy jól tettél magaddal:
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Mégis az ő atyáinak nemzetségéhez jut, a kik soha sem látnak világosságot.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Az ember, még ha tisztességben van is, de nincs okossága: hasonlít a barmokhoz, a melyeket levágnak.
