Žalmy 42

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

E LIKE me ka dia e makemake ana i ka wai kahe, Pela e makemake nei ko'u uhane ia oe, e ke Akua.

2 Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

Ke makewai nei ko'u uhane i ke Akua, i ke Akua ola; Ahea la hiki aku au, a ikeia mai imua o ke Akua?

3 Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

Ua lilo ko'u mau waimaka i ai na'u i ke ao a me ka po, Ia lakou i olelo mau mai ai ia'u, Auhea kou Akua?

4 Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

A hoomanao aku au ia mau mea, ninini iho au i ko'u uhane iloko o'u: No ka mea, ua hele au me ka lehulehu, Hele pu no wau me lakou i ka hale o ke Akua, Me ka leo o ka olioli, a me ka hoolea, Me ke anaina malama i ka ahaaina.

5 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

No ke aha la oe e hoohaahaaia, e kuu uhane? No ke aha la oe i paumako ai iloko o'u? E manao laua aku oe i ke Akua; No ka mea, e hoolea auanei au ia ia, No ke kokua ana mai o kona maka.

6 Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

E ko'u Akua, ua hoohaahaa ko'u uhane iloko o'u: Nolaila e hoomanao aku ai au ia oe ma ka aina Ioredane, A ma na Heremona a me ka mauna Mizara.

7 Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

Ke kahea nei kekahi hohonu i kekahi hohonu, I ka halulu mau ana o kou waipuilani; Ua popoi mai na ale me na nalu maluna'e o'u.

8 Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

Aka, i ke ao e kauoha mai o Iehova i kona lokomaikai, A i ka po, eia auanei me au ka mele nona, A me ka'u pule i ke Akua o ko'u ola nei.

9 Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

E olelo aku au i ke Akua i ko'u Pohaku, No ke aha la oe e hoopoina mai ai ia'u? No ke aha la e u hele ai au no ka hooluhihewa ana mai o ka enemi?

10 Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

Me he pahikaua la iloko o ko'u mau iwi, Ke hoino mai nei ko'u poe enemi ia'u; I ka lakou olelo ana mai ia'u i kela la i keia la, Auhea la kou Akua.

11 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

No ke aha la oe i hooliaahaaia'i, e ko'u uhane? No ke aha la oe i paumako ai iloko o'u? E hoolana i ka manao i ke Akua; No ka mea, e hoolea auanei au ia ia; Oia ke ola o ko'u maka, a me kuu Akua.