Žalmy 37
1 Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
ダビデのうた 惡をなすものの故をもて心をなやめ 不義をおこなふ者にむかひて嫉をおこすなかれ
2 Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
かれらはやがて草のごとくかりとられ青菜のごとく打萎るべければなり
3 Doufej v Hospodina, a
ヱホバによりたのみて善をおこなへ この國にとどまり眞實をもて糧とせよ
4 Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
ヱホバによりて歓喜をなせ ヱホバはなんぢが心のねがひを汝にあたへたまはん
5 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
なんぢの途をヱホバにゆだねよ 彼によりたのまば之をなしとげ
6 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
光のごとくなんぢの義をあきらかにし午日のごとくなんぢの訟をあきらかにしたまはん
7 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
なんぢヱホバのまへに口をつぐみ忍びてこれを埃望め おのが途をあゆみて榮るものの故をもて あしき謀略をとぐる人の故をもて心をなやむるなかれ
8 Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
怒をやめ忿恚をすてよ 心をなやむるなかれ これ惡をおこなふ方にうつらん
9 Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
そは惡をおこなふものは断滅され ヱホバを埃望むものは國をつぐべければなり
10 Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
あしきものは久しからずしてうせん なんぢ細密にその處をおもひみるともあることなからん
11 Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
されど謙だるものは國をつぎ また平安のゆたかなるを樂まん
12 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
惡きものは義きものにさからはんとて謀略をめぐらし之にむかひて切歯す
13 Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
主はあしきものを笑ひたまはん かれが日のきたるを見たまへばなり
14 Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
あしきものは釧をぬき弓をはりて苦しむものと貧しきものとをたふし行びなほきものを殺さんとせり
15 Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
されどその劍はおのが胸をさしその弓はをらるべし
16 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
義人のもてるもののすくなきは多くの惡きものの豊かなるにまされり
17 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
そは惡きものの臂はをらるれどヱホバは義きものを扶持たまへばなり
18 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
ヱホバは完全もののもろもろの日をしりたまふ かれらの嗣業はかぎりなく久しからん
19 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
かれらは禍害にあふとき愧をおはず饑饉の日にもあくことを得ん
20 Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
あしき者ははろびヱホバのあたは牧場のさかえの枯るがごとくうせ烟のごとく消ゆかん
21 Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
あしき者はものかりて償はず 義きものは恵ありて施しあたふ
22 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
神のことほぎたまふ人は國をつぎ 神ののろひたまふ人は断滅さるべし
23 Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
人のあゆみはヱホバによりて定めらる そのゆく途をヱホバよろこびたまへり
24 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
縦ひその人たふるることありとも全くうちふせらるることなし ヱホバかれが手をたすけ支へたまへぱなり
25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
われむかし年わかくして今おいたれど 義者のすてられ或はその裔の糧こひありくを見しことなし
26 Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
ただしきものは終日めぐみありて貸あたふ その裔はさいはひなり
27 Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
惡をはなれて善をなせ 然ばなんぢの住居とこしへならん
28 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
ヱホバは公平をこのみ その聖徒をすてたまはざればなり かれらは永遠にまもりたすけらるれど惡きもののすゑは断滅さるべし
29 Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
ただしきものは國をつぎ その中にすまひてとこしへに及ばん
30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
ただしきものの口は智慧をかたり その舌は公平をのぶ
31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
かれが神の法はそのこころにあり そのあゆみは一歩だにすべることあらじ
32 Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
あしきものは義者をひそみうかがひて之をころさんとはかる
33 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
ヱホバは義者をあしきものの手にのこしおきたまはず 審判のときに罰ひたまふことなし
34 Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
ヱホバを俟望みてその途をまもれ さらば汝をあげて國をつがせたまはん なんぢ惡者のたちほろぼさるる時にこれをみん
35 Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
我あしきものの猛くしてはびこれるを見るに生立たる地にさかえしげれる樹のごとし
36 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
然れどもかれは逝ゆけり 視よたちまちに無なりぬ われ之をたづねしかど邁ことをえざりき
37 Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
完人に目をそそぎ直人をみよ 和平なる人には後あれど
38 Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
罪ををかすものらは共にほろぼされ惡きものの後はかならず断るべければなり
39 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
ただしきものの救はヱホバよりいづ ヱホバはかれらが辛苦のときの保砦なり
40 Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.
ヱホバはかれらを助け かれらを解脱ちたまふ ヱホバはかれらを惡者よりときはなちて救ひたまふ かれらはヱホバをその避所とすればなり
