Žalmy 35

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

[A Psalm] of David. Judge you, O Lord, them that injure me, fight against them that fight against me.

2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Take hold of shield and buckler, and arise for my help.

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

Bring forth a sword, and stop [the way] against them that persecute me: say to my soul, I am your salvation.

4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Let them that seek my soul be ashamed and confounded: let them that devise evils against me be turned back and put to shame.

5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Let them be as dust before the wind, and an angel of the Lord afflicting them.

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Let their way be dark and slippery, and an angel of the Lord persecuting them.

7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

For without cause they have hid for me their destructive snare: without a cause they have reproached my soul.

8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Let a snare which they know not come upon them; and the gin which they hid take them; and let them fall into the very same snare.

9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

But my soul shall exult in the Lord: it shall delight in his salvation.

10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

All my bones shall say, O Lord, who is like to you? delivering the poor out of the hand of them that are stronger than he, yes, the poor and needy one from them that spoil him.

11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

Unjust witnesses arose, and asked me of things I new not.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

They rewarded me evil for good, and bereavement to my soul.

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

But I, when they troubled me, put on sackcloth, and humbled my soul with fasting: and my prayer shall return to my [own] bosom.

14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

I behaved agreeably towards them as [if it had been] our neighbor [or] brother: I humbled myself as one mourning and sad of countenance.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

Yet they rejoiced against me, and plagues were plentifully brought against me, and I knew [it] not: they were scattered, but repented not.

16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

They tempted me, they sneered at me most contemptuously, they gnashed their teeth upon me.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

O Lord, when will you look upon me? Deliver my soul from their mischief, mine only-begotten one from the lions.

18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

I will give thanks to you even in a great congregation: in an abundant people I will praise you.

19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Let not them that are mine enemies without a cause rejoice against me; who hate me for nothing, and wink with their eyes.

20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

For to me they spoke peaceably, but imagined deceits in [their] anger.

21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

And they opened wide their mouth upon me; they said Aha, aha, our eyes have seen [it].

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

You have seen [it], O Lord: keep not silence: O Lord, withdraw not [yourself] from me.

23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Awake, O Lord, and attend to my judgment, [even] to my cause, my God and my Lord.

24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Judge me, O Lord, according to your righteousness, O Lord my God; and let them not rejoice against me.

25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Let them not say in their hearts, Aha, aha, [it is pleasing] to our soul: neither let them say, We have devoured him.

26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Let them be confounded and ashamed together that rejoice at my afflictions: let them be clothed with shame and confusion that speak great swelling words against me.

27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Let them that rejoice in my righteousness exult and be glad: and let them say continually, The Lord be magnified, who desire the peace of his servant.

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

And my tongue shall meditate on your righteousness, [and] on your praise all the day.