Žalmy 17

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

Oración de David. Escucha, oh Yahvé, una justa demanda; atiende a mi clamor; oye mi plegaria, que no brota de labios hipócritas.

2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

Que mi sentencia venga de Ti; tus ojos ven lo que es recto.

3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

Si escrutas mi corazón, si me visitas en la noche, si me pruebas por el fuego, no encontrarás malicia en mí.

4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

Que jamás mi boca se exceda a la manera de los hombres. Ateniéndome a las palabras de tus labios, he guardado los caminos de la Ley.

5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

Firmemente se adhirieron mis pasos a tus senderos, y mis pies no han titubeado.

6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

Te invoco, oh Dios, porque sé que Tú responderás; inclina a mi tu oído, y oye mis palabras.

7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

Ostenta tu maravillosa misericordia, oh Salvador de los que se refugian en tu diestra, contra tus enemigos.

8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Cuídame como a la niña de tus ojos, escóndeme bajo la sombra de tus alas

9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

de la vista de los impíos que me hacen violencia, de los enemigos furiosos que me rodean.

10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

Han cerrado con grasa su corazón; por su boca habla la arrogancia.

11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

Ahora me rodean espiando, con la mira de echarme por tierra,

12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

cual león ávido de presa, como cachorro que asecha en su guarida.

13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

Levántate, Yahvé, hazle frente y derríbalo, líbrame del perverso con tu espada;

14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

y con tu mano, oh Yahvé, líbrame de estos hombres del siglo, cuya porción es esta vida, y cuyo vientre Tú llenas con tus dádivas; quedan hartos sus hijos, y dejan sobrante a los nietos.

15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

Yo, empero, con la justicia tuya llegaré a ver tu rostro; me saciaré al despertarme, con tu gloria.