Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

By the waters of Babylon there we sat, and we wept at the thought of Zion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

There on the poplars we hung our harps.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

For there our captors called for a song: our tormentors, rejoicing, saying: “Sing us one of the songs of Zion.”

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

How can we sing the Lord’s song in the foreigner’s land?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

If I forget you, Jerusalem, may my right hand wither.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

May my tongue stick to the roof of my mouth, if I am unmindful of you, or don’t set Jerusalem above my chief joy.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Remember the Edomites, Lord, the day of Jerusalem’s fall, when they said, “Lay her bare, lay her bare, right down to her very foundation.”

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Babylon, despoiler, happy are those who pay you back for all you have done to us.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Happy are they who seize and dash your children against the rocks.