Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bless, O my soul, Yahweh, —Yahweh, my God, thou art exceedingly great, With honour and majesty, hast thou clothed thyself,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Putting on light, as a robe, Stretching out the heavens, as a curtain;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Building, in the waters, his upper chambers, —Who maketh clouds his chariot, Who passeth along on the wings of the wind;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Making His messengers, winds, His attendants, a flaming fire;
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
He hath fixed the earth on its foundations, It is not to be shaken, to times age-abiding and beyond.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
With the resounding deep—as a garment, hast thou covered it, Above the mountains, stand the waters;
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
At thy rebuke, they flee, At the voice of thy thunder, they hurry away;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Mountains rise, Valleys sink, Unto the place which thou hast fixed for them;
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Bounds, hast thou set, which they are not to pass over, They are not to return to cover the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Who hast sent forth springs, through the torrent-beds, Between the mountains, they flow along;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
They give drink, to every wild beast of the field, The wild asses do break their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Over them, the bird of the heavens settleth down, From amidst the foliage, they utter a voice.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Who watereth the mountains out of his upper chambers, Out of the fruit of thy works, thou satisfiest the earth.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Who causeth the grass to shoot forth for the cattle, And the herb, for the service of man, That he may bring forth food out of the earth;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And, wine, may rejoice the heart of man, Making radiant his well-nourished face, —And, food, may, the heart of man, sustain.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Satisfied are, The trees of Yahweh, The cedars of Lebanon, which he hath planted;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Where the birds build their nests, The stork, in the fir-trees, hath her house;
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high mountains, are for the chamois, The crags, are a refuge for the conies.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
He hath made the moon for seasons, And, the sun, knoweth his place for entering in.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou causest darkness, and it becometh night, Therein, creepeth forth, Every wild beast of the forest;
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The young lions, roaring for prey, And seeking, from GOD, their food.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
The sun ariseth, they withdraw themselves, And, in their lairs, lay them down.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Man goeth forth to his work, And to his labour, until evening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
How thy works abound, O Yahweh! All of them—in wisdom, hast thou made, The earth is full of thy possession: —
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
This sea here, is great and broad on both hands, —Wherein are creeping things, even without number, Living things, small with great;
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There, ships, sail along, This sea-monster, thou hast formed to sport therein;
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
All of them, for thee, do wait, That thou mayest give them their food in its season;
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Thou givest unto them, they gather, Thou openest thy hand, they are satisfied with good.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Thou hidest thy face, they are dismayed, Thou withdrawest their spirit, They cease to breathe, And, unto their own dust, do they return:
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Thou sendest forth thy spirit, they are created, And thou renewest the face of the ground.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Be thy glory, O Yahweh, to times age-abiding, Let Yahweh rejoice in his own works:
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Who looketh at the earth, and it trembleth, He toucheth the mountains, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I will sing to Yahweh, as long as I live! Yea I will touch the strings to my God, while I continue;
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Pleasing unto him, be my (meditation) I, will rejoice in Yahweh.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Sinners shall be consumed out of the earth And, the lawless, no more, shall exist, —Bless, O my soul, Yahweh, Praise ye Yah!
