Príslovia 31
1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
Worte des Königs Lemuel; die Lehre, die seine Mutter ihm gab:
2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
Was soll ich dir raten, mein Sohn, du Sohn meines Leibes, du Sohn meiner Gelübde?
3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
Opfere nicht den Weibern deine Kraft, noch deine Zeit denen, welche die Könige entnerven!
4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
Es ziemt sich für Könige nicht, Lemuel, es ziemt sich für Könige nicht, Wein zu trinken, noch für Fürsten der Hang zu berauschendem Getränk!
5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
Sie könnten über dem Trinken das Gesetz vergessen und ein falsches Urteil fällen all dem unglücklichen Volk.
6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
Gebt starkes Getränk denen, die untergehen, und Wein den betrübten Seelen!
7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
So können sie über dem Trinken ihre Armut vergessen und brauchen nicht mehr an ihr Leid zu denken.
8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
Tue deinen Mund auf für den Stummen, für das Recht aller Verlassenen!
9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
Tue deinen Mund auf, richte recht und verteidige den Elenden und Armen!
10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
Ein wackeres Weib (wer findet es?) ist weit mehr wert als köstliche Perlen!
11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
Auf sie verläßt sich ihres Mannes Herz, und an Gewinn mangelt es ihm nicht.
12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
Sie erweist ihm Gutes und nichts Böses ihr ganzes Leben lang.
13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
Sie zieht Wolle und Flachs und verarbeitet es mit willigen Händen.
14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
Wie die Handelsschiffe bringt sie ihr Brot aus der Ferne herbei.
15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
Bevor der Morgen graut, ist sie schon auf und gibt Speise heraus für ihr Haus und befiehlt ihren Mägden.
16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
Sie trachtet nach einem Acker und erwirbt ihn auch; mit dem Ertrag ihrer Hände pflanzt sie einen Weinberg an.
17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
Sie gürtet ihre Lenden mit Kraft und stählt ihre Arme.
18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
Sie sieht, daß ihre Arbeit gedeiht; ihr Licht geht auch des Nachts nicht aus.
19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
Sie greift nach dem Spinnrocken, und ihre Hände fassen die Spindel.
20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
Sie tut ihre Hand dem Unglücklichen auf und reicht ihre Hände dem Armen.
21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
Vor dem Schnee ist ihr nicht bange für ihr Haus, denn ihr ganzes Haus ist in Scharlach gekleidet.
22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
Sie macht sich selbst Decken; Linnen und Purpur ist ihr Gewand.
23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
Ihr Mann ist wohlbekannt in den Toren, wenn er unter den Ältesten des Landes sitzt.
24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
Sie macht Hemden und verkauft sie und liefert dem Händler Gürtel.
25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
Kraft und Würde ist ihr Gewand, und sie lacht des künftigen Tages.
26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
Ihren Mund öffnet sie mit Weisheit, und freundliche Unterweisung ist auf ihrer Zunge.
27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
Sie behält ihre Haushaltung im Auge und ißt nie das Brot der Faulheit.
28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
Ihre Söhne wachsen heran und preisen sie glücklich; ihr Mann rühmt sie ebenfalls:
29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
«Viele Töchter sind wackere Frauen geworden; aber du übertriffst sie alle!»
30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
Anmut besticht und Schönheit vergeht; ein Weib, das den HERRN fürchtet, soll man loben.
31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
Gebt ihr von den Früchten ihres Wirkens, und ihre Werke werden sie loben in den Toren!
