Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
L'uomo che, rimproverato, resta di dura cervice sarà spezzato all'improvviso e senza rimedio.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Quando comandano i giusti, il popolo gioisce, quando governano gli empi, il popolo geme.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Chi ama la sapienza allieta il padre, ma chi frequenta prostitute dissipa il patrimonio.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Il re con la giustizia rende prospero il paese, l'uomo che fa esazioni eccessive lo rovina.
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
L'uomo che adula il suo prossimo gli tende una rete per i suoi passi.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Sotto i passi del malvagio c'è un trabocchetto, mentre il giusto corre ed è contento.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Il giusto si prende a cuore la causa dei miseri, ma l'empio non intende ragione.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
I beffardi mettono sottosopra una città, mentre i saggi placano la collera.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Se un saggio discute con uno stolto, si agiti o rida, non vi sarà conclusione.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Gli uomini sanguinari odiano l'onesto, mentre i giusti hanno cura di lui.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Lo stolto dà sfogo a tutto il suo malanimo, il saggio alla fine lo sa calmare.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Se un principe dà ascolto alle menzogne, tutti i suoi ministri sono malvagi.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Il povero e l'usuraio si incontrano; è il Signore che illumina gli occhi di tutti e due.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Un re che giudichi i poveri con equità rende saldo il suo trono per sempre.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
La verga e la correzione danno sapienza, ma il giovane lasciato a se stesso disonora sua madre.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Quando governano i malvagi, i delitti abbondano, ma i giusti ne vedranno la rovina.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Correggi il figlio e ti farà contento e ti procurerà consolazioni.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Senza la rivelazione il popolo diventa sfrenato; beato chi osserva la legge.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Lo schiavo non si corregge a parole, comprende, infatti, ma non obbedisce.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Hai visto un uomo precipitoso nel parlare? C'è più da sperare in uno stolto che in lui.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Chi accarezza lo schiavo fin dall'infanzia, alla fine costui diventerà insolente.
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Un uomo collerico suscita litigi e l'iracondo commette molte colpe.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
L'orgoglio dell'uomo ne provoca l'umiliazione, l'umile di cuore ottiene onori.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Chi è complice del ladro, odia se stesso, egli sente l'imprecazione, ma non denuncia nulla.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Il temere gli uomini pone in una trappola; ma chi confida nel Signore è al sicuro.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Molti ricercano il favore del principe, ma è il Signore che giudica ognuno.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
L'iniquo è un abominio per i giusti e gli uomini retti sono in abominio ai malvagi.
