< Príslovia 20 >

1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
Vino je podsmjevač, žestoko piće bukač, i tko se njima odaje neće steći mudrosti.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
Kraljev je gnjev kao rika lavlja: tko ga izaziva, griješi protiv sebe samog.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
Čast je čovjeku ustegnuti se od raspre, a tko je bezuman počinje svađu.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
Lijenčina u jesen ne ore: u doba žetve on traži, i ništa nema.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
Savjet je u srcu čovječjem voda duboka i razuman će je čovjek iscrpsti.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
Mnogi se naziva dobrim čovjekom, ali tko će naći vjerna čovjeka?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
Pravednik hodi u bezazlenosti svojoj: blago sinovima njegovim poslije njega!
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
Kralj koji sjedi na stolici sudačkoj istražuje svako zlo svojim očima.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého?
Tko može reći: “Očistih srce svoje, oprah se od grijeha svoga?”
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
Dvojaki utezi i dvojaka mjera mrski su Jahvi podjednako.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
I dijete se poznaje po onome što čini, je li čisto i pravedno djelo njegovo.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
I uho koje čuje i oko koje vidi, oboje je Jahve načinio.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
Ne ljubi sna, da ne osiromašiš; otvori oči svoje i nasitit ćeš se kruha.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
“Loše, loše”, govori kupac, a kad ode, hvali se dobrom kupovinom.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
Ima zlata i mnogih bisera, ali su mudre usne najdragocjeniji nakit.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
Uzmi haljinu onomu tko je jamčio za drugoga; oplijeni njega umjesto tuđinca.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
Sladak je čovjeku kruh prijevare, ali mu se usta poslije napune pijeskom.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
Naumi se provode savjetom: zato dobro razmisli pa vodi boj!
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
Tko okolo kleveće, otkriva tajne: zato se ne miješaj s onim komu su usne uvijek otvorene.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
Tko kune oca svoga i majku svoju svjetiljka mu se gasi usred tmine.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
Od početka brzo stečeno imanje na koncu nije blagoslovljeno.
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
Nemoj govoriti: “Osvetit ću se za zlo”; čekaj Jahvu, i on će te spasiti.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
Mrski su Jahvi dvojaki utezi, i kriva mjera ne valja.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
Od Jahve su koraci čovječji, i kako da čovjek razumije svoj put?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
Zamka je čovjeku nesmotreno reći: “Ovo je sveto”, a poslije promišljati što je zavjetovao.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
Mudar kralj umije izlučiti opake i stavlja ih pod točkove.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
Svjetiljka je Gospodnja duh čovječji: ona istražuje sve do dna utrobe.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
Dobrota i vjernost čuvaju kralja, jer dobrotom utvrđuje prijestol svoj.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
Ljepota je mladićima njihova snaga, a starcima je ures sijeda kosa.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
Krvave masnice očiste zlo i udarci pročiste odaje utrobe.

< Príslovia 20 >