Matouš 26
1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:
Kui Jeesus oli kõik need kõned lõpetanud, ütles ta oma jüngritele:
2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
„Te teate, et kahe päeva pärast on paasapüha ja Inimese Poeg antakse ära risti lüüa.“
3 Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.
Siis kogunesid ülempreestrid ja rahvavanemad ülempreester Kaifase paleesse
4 A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
ja pidasid nõu Jeesus kavalusega kinni võtta ja ära tappa.
5 Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
Ent nad arutasid: „Mitte pidustuste ajal, et rahvas ei hakkaks mässama.“
6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
Aga kui Jeesus istus Betaanias pidalitõbise Siimoni kodus,
7 Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
astus ta juurde naine, kellel oli alabasternõu ülihinnalise lõhnasalviga, ja valas selle temale pähe, kui ta oli laua ääres.
8 A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?
Kui jüngrid nägid seda, said nad pahaseks ja ütlesid: „Milleks küll see raiskamine?
9 Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
Selle salvi oleks võinud müüa kalli hinna eest ja raha jagada vaestele.“
10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.
Jeesus märkas seda ja ütles neile: „Miks te tülitate seda naist? Ta on teinud minu heaks kauni teo.
11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
Vaeseid on teie juures alati, mind aga ei ole teil alati.
12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
Sest seda salvi minu ihu peale kallates tegi tema seda minu matuseks.
13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.
Tõesti, ma ütlen teile, kus iganes kogu maailmas seda evangeeliumi kuulutatakse, kõneldakse ka tema mälestuseks sellest, mis ta on teinud.“
14 Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,
Siis läks Juudas Iskariot, üks neist kaheteistkümnest, ülempreestrite juurde
15 Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.
ja küsis: „Mis te mulle maksate, kui ma Jeesuse teie kätte annan?“Nad lugesid talle kolmkümmend hõberaha,
16 A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
ja sellest alates otsis Juudas sobivat võimalust Jeesuse äraandmiseks.
17 Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
Aga hapnemata leibade püha esimesel päeval astusid jüngrid Jeesuse juurde ja küsisid: „Kus sa tahad, et me sulle paasasöögi ette valmistaksime?“
18 On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Èas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.
„Minge linna selle-ja-selle juurde, “vastas Jeesus, „ja öelge talle, et õpetaja saadab sõna: „Minu aeg on lähedal, sinu juures ma pean paasasöögi oma jüngritega!““
19 I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.
Jüngrid tegid nõnda, nagu Jeesus oli neid juhendanud, ja valmistasid paasasöögi.
20 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
Õhtu saabudes istus Jeesus lauda koos oma kaheteistkümne jüngriga,
21 A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
ja kui nad juba sõid, ütles ta: „Tõesti, ma ütlen teile, üks teie seast annab mu ära!“
22 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?
Ja nad said väga kurvaks ning hakkasid talle üksteise järel ütlema: „Ega sa mind ei mõtle, Issand?“
23 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.
Jeesus vastas neile: „See, kes on pannud käe minuga samasse kaussi, annab mu ära.
24 Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.
Inimese Poeg läheb küll ära, nõnda nagu tema kohta on kirjutatud, aga häda sellele inimesele, kes Inimese Poja ära annab! Talle oleks parem, kui ta ei oleks sündinud!“
25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
Siis küsis ka äraandja Juudas: „Ega sa mind ei mõtle, rabi?“„Need on sinu sõnad, “vastas Jeesus.
26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
Ja kui nad sõid, võttis Jeesus leiva, õnnistas, murdis, ulatas jüngritele ja ütles: „Võtke, sööge! See on minu ihu!“
27 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.
Siis ta võttis karika, tänas ja ulatas neile, öeldes: „Jooge kõik selle seest!
28 Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
Sest see on minu lepinguveri, mis valatakse paljude eest pattude andeksandmiseks!
29 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.
Aga ma ütlen teile: mina ei joo siitpeale sellest viinapuu viljast kuni päevani, mil ma joon koos teiega uut oma Isa Kuningriigis.“
30 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
Ja kui nad olid laulnud kiituslaulu, läksid nad välja Õlimäele.
31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
Siis Jeesus ütles neile: „Te kõik hülgate minu täna öösel, sest kirjutatud on: „Ma löön karjast ja karja lambad pillutatakse laiali.“
32 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
Kuid pärast oma ülesäratamist lähen ma teie ees Galileasse.“
33 Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
Peetrus vastas talle: „Kui ka kõik sind hülgavad, ei hülga mina sind iialgi!“
34 Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
„Tõesti, ma ütlen sulle, “vastas Jeesus, „täna öösel veel enne kukelaulu salgad sina mind kolm korda!“
35 Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
„Isegi kui ma peaksin koos sinuga surema, mina ei salga sind iial!“ütles Peetrus. Samamoodi ütlesid ka kõik teised jüngrid.
36 Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
Siis Jeesus tuli koos jüngritega paika, mida hüütakse Ketsemaniks, ja ütles neile: „Istuge siin, kuni ma lähen sinna ja palvetan!“
37 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
Ta võttis enesega kaasa Peetruse ja kaks Sebedeuse poega ning teda haaras sügav kurbus ja ahastus.
38 Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.
Siis ta ütles neile: „Mu hing on väga kurb surmani, jääge siia ja valvake koos minuga!“
39 A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.
Ja ta läks pisut eemale, langes silmili maha ja palvetas: „Minu Isa, kui see on võimalik, siis mingu see karikas minust mööda! Ometi ärgu sündigu nõnda, nagu mina tahan, vaid nagu tahad sina!“
40 I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
Siis Jeesus tuli tagasi jüngrite juurde ja leidis nad magamast. „Kas te ei suutnud ainsatki tundi koos minuga valvata?“küsis ta Peetruselt.
41 Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
„Valvake ja palvetage, et te ei satuks kiusatusse! Vaim on küll valmis, aga liha on nõder.“
42 Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
Ta läks teist korda eemale ja palvetas: „Minu Isa, kui see karikas ei saa minust mööda minna nii, et ma sellest ei joo, siis sündigu sinu tahtmine!“
43 I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.
Kui ta tuli tagasi, leidis ta jüngrid taas magamast, sest nende silmalaud olid unest rasked.
44 A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.
Ta jättis nad sinna, läks veel kord ära ja palvetas kolmandat korda, öeldes uuesti needsamad sõnad.
45 Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
Siis Jeesus tuli tagasi jüngrite juurde ja ütles neile: „Teie aina magate ja puhkate! Vaata, tund on tulnud ja Inimese Poeg antakse patuste kätte!
46 Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.
Tõuske üles, lähme! Mu äraandja on lähedal!“
47 A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.
Kui Jeesus alles rääkis, jõudis sinna Juudas, üks tema kaheteistkümnest jüngrist. Temaga oli kaasas suur hulk mehi mõõkade ja nuiadega, saadetud ülempreestrite ja rahvavanemate poolt.
48 Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.
Aga tema äraandja oli andnud neile märgi: „Tema on see, keda ma suudlen; võtke ta kinni!“
49 A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.
Ja otsekohe astus Juudas Jeesuse juurde ja ütles: „Tervitus sulle, rabi!“ning suudles teda.
50 I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.
Jeesus ütles talle: „Tee seda, milleks sa tulid, sõber.“Siis teised astusid samuti ligi, haarasid Jeesusest kinni ja vahistasid ta.
51 A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.
Aga üks Jeesuse kaaslastest tõmbas tupest oma mõõga ja lõi ülempreestri sulast, raiudes ära ta kõrva.
52 Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.
„Pista oma mõõk tuppe tagasi!“käskis Jeesus. „Sest kõik, kes mõõga tõmbavad, mõõga läbi hukkuvad!
53 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?
Kas sa arvad, et ma ei või oma Isa appi hüüda, ja ta saadaks mulle kohe rohkem kui kaksteist leegioni ingleid?
54 Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?
Aga kuidas siis saaks täide minna Pühakirja ettekuulutus, et see nii peab sündima?“
55 V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.
Selsamal tunnil ütles Jeesus rahvahulgale: „Kas ma juhin mässu, et te olete tulnud mõõkade ja nuiadega mind kinni võtma? Ma olen päevast päeva istunud templis ja õpetanud, ja te ei ole mind kinni võtnud.
56 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
Aga see kõik on sündinud, et prohvetite kirjad läheksid täide.“Siis jätsid kõik jüngrid ta maha ja põgenesid.
57 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.
Aga Jeesuse vangistajad viisid ta ülempreester Kaifase ette, kuhu olid kogunenud kirjatundjad ja rahvavanemad.
58 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.
Peetrus järgnes talle eemalt kuni ülempreestri õueni, läks sinna sisse ja istus valvurite juurde, et näha, kuidas asi lõpeb.
59 Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
Aga ülempreestrid ja terve Suurkohus otsisid valetunnistust Jeesuse vastu, et teda surma mõista,
60 I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,
kuid ei leidnud, ehkki paljud tulid valetunnistust andma. Lõpuks astusid ette kaks,
61 A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.
kes väitsid: „Tema on öelnud: „Ma võin Jumala templi lammutada ja kolme päevaga üles ehitada.““
62 A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?
Siis ülempreester tõusis püsti ja ütles Jeesusele: „Kas sa ei vasta midagi selle kohta, mida nad sinu vastu tunnistavad?“
63 Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?
Kuid Jeesus vaikis. Siis ülempreester ütles talle: „Ma vannutan sind elava Jumala juures, ütle meile, kas sina oled Messias, Jumala Poeg?“
64 Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.
„Need on sinu sõnad, “vastas Jeesus. „Ometi ma ütlen teile: siitpeale te näete Inimese Poega istumas Kõigeväelise paremal käel ja tulemas taeva pilvede peal.“
65 Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
Siis ülempreester käristas oma riided lõhki ja ütles: „Ta on teotanud pühadust! Mis tunnistajaid meil veel on vaja! Nüüd te olete ise kuulnud pühaduseteotust!
66 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
Mis teie arvate?“„Tema on surma väärt!“vastasid nad.
67 Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,
Siis nad sülitasid talle näkku ja peksid teda rusikatega, aga mõned lõid lahtise käega,
68 Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
öeldes: „Prohveteeri meile, Messias, kes sind praegu lõi?“
69 Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
Peetrus istus aga siseõues. Seal astus tema juurde üks teenijatüdruk ja ütles: „Ka sina olid Galilea Jeesusega!“
70 On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
Kuid Peetrus salgas kõikide ees: „Ma ei tea, millest sa räägid!“
71 A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
Kui ta läks aga värava poole, nägi teda teine teenijatüdruk ja ütles seal teistele: „See mees oli koos Naatsareti Jeesusega.“
72 A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.
Taas salgas Peetrus vandega: „Ma ei tunne seda inimest!“
73 A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.
Pisut hiljem astusid mõned sealviibijad tema juurde ja ütlesid: „Tõesti, ka sina oled üks nende hulgast, sest su kõneviis paljastab sind.“
74 Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.
Seepeale hakkas Peetrus sajatama ja vanduma: „Ma ei tunne seda meest!“Ja kohe kires kukk
75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.
ning Peetrusele meenusid Jeesuse sõnad: „Veel enne kui kukk kireb, salgad sina mind kolm korda.“Ta läks välja ja nuttis kibedasti.
