Matouš 25
1 Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi.
Siis on taevariik kui kümme neitsit, kes võtsid oma lambid ja läksid peigmehele vastu.
2 Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.
Viis neist olid rumalad ja viis arukad.
3 Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.
Rumalad võtsid kaasa küll lambid, kuid ei võtnud õli.
4 Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
Arukad võtsid aga lampidele lisaks kaasa õlianumad.
5 A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly.
Kui peigmehe tulek viibis, jäid nad kõik uniseks ja uinusid magama.
6 O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.
Keskööl aga kõlas hüüd: „Peigmees tuleb! Minge talle vastu!“
7 Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.
Siis ärkasid kõik need neitsid ja hakkasid lampe kohendama.
8 Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou.
Ja rumalad ütlesid arukatele: „Andke meile osa oma õlist, sest meie lambid kustuvad!“
9 I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě.
Kuid arukad vastasid: „Ei mingil juhul! Sellest ei jätku meile ja teile! Minge parem kaupmeeste juurde ja ostke enestele ise!“
10 A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.
Ent kui nad olid teel õli ostma, tuli peigmees, ja kes olid valmis, sisenesid temaga pulmamajja, ja uks suleti.
11 Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.
Hiljem tulid ka need teised neitsid ja ütlesid: „Isand, isand, ava meile!“
12 A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.
Tema aga vastas neile: „Tõesti, ma ütlen teile, ma ei tunne teid.“
13 Bdětež tedy; neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.
Seepärast valvake, sest te ei tea seda päeva ega tundi!
14 Neb tak se díti bude, jako když člověk jeden, jda na cestu, povolal služebníků svých a poručil jim statek svůj.
Ja jälle, taevariik on kui mees, kes pidi minema reisile. Ta kutsus oma sulased ja usaldas vara nende hoolde.
15 I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podle možnosti jeho, i odšel hned.
Ühele ta andis viis talenti, teisele kaks ja kolmandale ühe, igaühele tema suutlikkust mööda, ning reisis ära.
16 Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.
Kohe läks see, kes oli saanud viis talenti, paigutas need ärisse ja teenis veel viis talenti.
17 Též i ten, kterýž vzal dvě, získal jiné dvě.
Nõndasamuti ka kaks talenti saanu sai teist kaks juurde.
18 Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.
Aga kes oli saanud ühe, läks ja kaevas maasse augu ning peitis ära oma isanda raha.
19 Po mnohém pak času přišel pán služebníků těch, i činil počet s nimi.
Pika aja pärast tuli nende sulaste isand tagasi ja päris neilt aru.
20 A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pěti hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.
Tema ette astus see, kes oli saanud viis talenti, lisas sellele veel viis talenti ja ütles: „Isand, sa usaldasid mulle viis talenti. Vaata, ma olen teeninud teist viis talenti!“
21 I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
Isand ütles talle: „Hästi tehtud, sa tubli ja ustav sulane! Sa oled olnud ustav pisku üle, ma panen su palju üle. Tule sisse ja saa osa oma isanda rõõmust!“
22 Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě jimi získal jsem.
Tuli ka see, kes oli saanud kaks talenti, ja ütles: „Isand, sa usaldasid mulle kaks talenti. Vaata, ma olen teeninud veel kaks!“
23 Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
Isand ütles tallegi: „Hästi tehtud, sa tubli ja ustav sulane! Sa oled olnud ustav pisku üle, ma panen su palju üle. Tule sisse ja saa osa oma isanda rõõmust!“
24 Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal,
Tuli ka see, kes oli saanud ühe talendi. Ta ütles: „Isand, ma tean, et sa oled vali mees. Sa lõikad sealt, kuhu sa ei ole külvanud, ja kogud sealt, kuhu sa ei ole seemet puistanud.
25 I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.
Ma kartsin, läksin ja peitsin sinu talendi maa sisse. Vaata, siin on sinu oma!“
26 A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a sbírám, kdež jsem nerozsypal,
Tema isand aga vastas talle: „Sa halb ja laisk sulane! Sa teadsid, et ma lõikan sealt, kuhu ma ei ole külvanud, ja kogun sealt, kuhu ma ei ole seemet puistanud!
27 Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, vzal byl bych, což jest mého, s požitkem.
Siis sa oleksid pidanud mu raha panema panka, ja tulles ma oleksin saanud selle tagasi kasuga.
28 Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
Seepärast võtke nüüd tema käest talent ära ja andke sellele, kellel on kümme talenti!
29 (Nebo každému majícímu bude dáno, a budeť hojně míti, od nemajícího pak i to, což má, budeť odjato.)
Sest igaühele, kellel on, antakse, ja tal on rohkem kui küllalt, kellel aga ei ole, selle käest võetakse ära seegi, mis tal on.
30 A toho neužitečného služebníka uvrztež do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Ja see vääritu sulane visake välja pimedusse! Seal on ulgumine ja hammaste kiristamine.“
31 A když přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,
Aga kui Inimese Poeg tuleb oma auhiilguses kõigi inglite saatel, siis ta istub oma auhiilguse troonile.
32 A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
Ja tema ette kogutakse kõik rahvad ja ta eraldab nad üksteisest, nagu karjane eraldab lambad sikkudest,
33 A postavíť ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.
ja seab lambad oma paremale, sikud aga vasakule käele.
34 Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.
Siis ütleb Kuningas neile, kes on ta paremal käel: „Tulge teie, keda mu Isa on õnnistanud! Võtke vastu oma pärand, Kuningriik, mis teile on valmis pandud maailma loomisest peale!
35 Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne;
Sest mul oli nälg ja te andsite mulle süüa; mul oli janu ja te andsite mulle juua; ma olin võõras ja te võtsite mu vastu;
36 Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.
ma olin alasti ja te riietasite mind; ma olin haige ja te tulite mind vaatama; ma olin vangis ja te tulite minu juurde.“
37 Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliť jsme nápoj?
Siis küsivad õiged temalt: „Issand, millal me nägime sind näljasena ja toitsime sind, või janusena ja jootsime sind?
38 Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme tebe, anebo nahého, a přioděli jsme tebe?
Millal me nägime sind võõrana ja võtsime sind vastu, või alasti ja riietasime sind?
39 Aneb kdy jsme tě viděli nemocného, aneb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
Millal me nägime sind haigena või vangis ja külastasime sind?“
40 A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.
Ja kuningas vastab neile: „Tõesti, ma ütlen teile, mida te iganes olete teinud kellele tahes mu kõige pisematest vendadest, seda te olete teinud mulle!“
41 Potom dí i těm, kteříž na levici budou: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. (aiōnios g166)
Siis ütleb ta neile, kes on ta vasakul käel: „Minge ära minu juurest, te neetud, igavesse tulle, mis on pandud valmis kuradile ja tema inglitele! (aiōnios g166)
42 Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;
Sest mul oli nälg ja te ei andnud mulle süüa; mul oli janu ja te ei andnud mulle juua;
43 Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři jsem byl, a nenavštívili jste mne.
ma olin võõras ja te ei võtnud mind vastu; ma olin alasti ja te ei riietanud mind; ma olin haige ja vangis ja te ei tulnud mind vaatama.“
44 Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, aneb hostě, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?
Siis küsivad temalt ka nemad: „Issand, millal me nägime sind näljasena või janusena või võõrana või alasti või haigena või vangis, ega aidanud sind?“
45 Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Èehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, mně jste nečinili.
Siis ta vastab neile: „Tõesti, ma ütlen teile, mida te iganes olete jätnud tegemata kellele tahes mu kõige pisematest vendadest, seda te olete jätnud tegemata minulegi.“
