Marek 10
1 A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
Vbvrikunamv Jisu ho mooku a vngyula, Judia mookubv vngtoku, okv jordan svko nga raptoku. Nyitwng v lvkodv ninyia vngyum toku, okv ninyigv ribwngnam aingbv, bunuam nw tamsar toku.
2 Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
Parisis kvgonv ninyigvlo aato okv ninyia kupdubv gwngto. Bunu tvvkato, “Ngonua minpa labv, ngonugv Pvbv lo nyiga ngv atugv nywng nga apak dubv dopvnvre?”
3 On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
Jisu mirwk siyingla tvvkato, “Moses nonua ogu Pvbv go minpvpi?”
4 Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
Bunugv mirwknamv, “Moses gv minpv namv nyiga ngv atugv nywng nga apak dubv vnglin nvnv pota go lvktola vngmulaka hvpv.”
5 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.
Jisu bunuam minto, “Moses nonugv lvgabv so Pvbv nga lvkto ogulvgavbolo nonua tamsar sarnyu manam lvgabv.
6 Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
Vbvritola atuake ho, Pwklinyarlin rilo, ‘Pwknvyarnv bunua nyimv okv nyilo bv,’ darwknv Kitaplo vbv mindu.
7 Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
‘Okv vkvlvgalo nyiga ngv atugv anv okv abua kayupila okv atugv nywng nga lvkobv ririku,
8 I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
okv anyiv akin gubv ririku.’ Vkvlvgabv bunyi anyikuma, vbvritola akinhvku.
9 Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
Vbvrikunamv, Pwknvyarnv gv naadumsiku nama nyia nyi gunv yvvjvka um naapin sirung mabvka.”
10 A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
Vdwlo bunu naamlo vngkur tokudw, lvbwlaksu vdwv so gv lvkwng nga Jisunyi tvvkato.
11 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
Nw bunuam minto, “Nyi v yvv atugv nywng nga apak tvla okv kvvbi nyimvmvvga nga nywng mvbolo atugv nywng nga rinyingdu.
12 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
Vkv aingbv, nyimvmvvga ngv yvv atugv nyilu nga apak tvla okv kvvbinyi go nyilu naakubolo hv jwkjwkvrwk manv.”
13 Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
Nyi megonv vmi vdwa Jisu gvlo aagvto ninyigv laak lokv bunuam mampv modubv vla, vbvritola lvbwlaksu vdwv nyi vdwa yamtumto.
14 To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
Vdwlo Jisu um kaapa kunamv, nw haachito okv ninyigv lvbwlaksu vdwa minto, “Vmi vdwa ngoogvlo aamuto, okv bunua mintor mabv, ogulvgavbolo Pwknvyarnv gv Karv ngv bunu aingnv gvngv.
15 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
Ngo nonua jvjvbv mindunv. Yvv vmi aingbv Pwknvyarnv gv Karv nga naarwk madudw nw hoka vdwloka aanyumare.”
16 A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
Vbvrikunamv nw vmi vdwa nw gvlo laachumtoku, ninyigv laak v bunuam akin-akinbv mampvto, okv bunuam boktalwkji toku.
17 Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? (aiōnios g166)
Jisu ninyigv vngkubv lvkodv vngrap tvvdubv, nyi ako joklwk toku, ninyigv lvgaplo gublwkto, okv ninyia tvvkato, “Alvbv Tamsarbo, ngo turbwng nama paadubv ogugo rise vdw?” (aiōnios g166)
18 I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
Jisu ninyia tvvkato, “No ngam ogubv alvnvgo vla mindunv?” “Yvvka alvnvgo kaama Pwknvyarnv akin mwng.
19 Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
No gamkinam vdwa chinsudo: ‘Gwngrw gwmabvka; nywngnyilu ribo minsu mabvka; dvcho mabvka; yvvnyika mvvla mimur mabvka; dvkup mabvka; noogv anv okv noogv abua mvngdv laka.’”
20 A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
“Tamsarnv,” nyi angv minto, “Ngoogv yaapa singsa yilokv rila, ngo gamkinam vdwa tvvla ripvkunv.”
21 Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.
Jisu ninyia paknambv kaagap jinjinla minto, “No rise ako doodu. Vngnyika okv noogvlo ogugo doopvdw mvnwngnga pyoktoka okv morko nga heema vdwa ortoka, okv no nyidomooku tvlo nyitvyachok reku; vbvritokula aalakula okv ngam vngming gvlaka.”
22 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
Vdwlo nyi angv so tvvpa kunamv, ninyigv nyukmu v motvkrv tokula, okv mvngdwkla vngtoku, ogulvgavbolo nw achibv nyitv nvgo.
23 A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
Jisu hoka ninyigv lvbwlaksu vdwa kaitkarla kaato okv bunuam minto, “Nyitvnv nyi vdwgv lvgabv Pwknvyarnv gv Karv lo aatv rinyi achialvbv aanyu manam gubv ridu!”
24 Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
Lvbwlaksu vdwv ho gv gaam minam vdwa lamtoku, vbvritola Jisu minbwng jito, “Ngoogv vmi vdwa, Pwknvyarnv gv Karv lo aadu bv so si achialvbv aanyu manam gubv ridu!
25 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
Nyitvnv nyi gv Pwknvyarnv gv Karv lo aatv rinyi kemel gv pwsi ungko lo vngpit tvvnam um svnga, si achialvbv aanyu manam gubv riya dunv.”
26 Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
Hokaku lvbwlaksu vdwv achialvbv lamngak nyatoku okv akonv-akonyi tvvka minsu toku, “Vbvribolo, yvvkula ringnam a paala jinv?”
27 A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
Jisu hoka bunuam kaadichinchinla kaato okv mirwkto, “So si nyi gvbv rikanyuma nvgo, vbvritola Pwknvyarnv gvbvma; Pwknvyarnv lvgabv ogumvnwng ngv rinyu dunv.”
28 I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
Vbvrinamv Pitar milin toku, “Kaato, ngonu ogumvnwng nga topu tokula okv nam lvkobv vngming gvdunv.”
29 Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
“Vm,” Jisu bunuam minto, “Okv ngo nonua mindunv ho yvv akonv naam vmalo boru vdwa vmalo bormv vdwa vmalo anv nga vmalo abua vmalo kuu vdwa vmalo rongo nga ngoogv okv gamlv gv lvgabv topu kubolo,
31 Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
Vbvritola, awgonv vjak yvv kainvgobv singpvdw, hv miang nvgobv singreku, okv awgonv yvv vjak, miang nvgobv singpvdw, hv kainvgobv singreku.”
32 Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
Jisu okv ninyigv lvbwlaksu vdwv Jerusalem lo chaadubv lamtvlo vngdungto. Jisu lvbwlaksu vdwa vngchoyala vngto, kvgonv lamnyato; adarlo vngming gvnv nyi vdwv busunyato. Lvkodv Jisu vring gola anyi lvbwlaksu vdwa adargolo lingvto okv hoka ninyia ogugo rijinvnga ung mintoku.
33 Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
“Tvvyato,” Nw bunua minto “Ngonu Jerusalem bv vngdungdunv hoka Nyia Kuunyilo nga nyibu butvnv vdwgvlo okv Pvbv tamsarnv vdwgvlo laklwk reku. Bunu ninyia simu dukubv miyakaya reku okv vbvritola ninyia Jentail haalung gvlo laklwk reku,
34 Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
Ho bunu ninyia nyarjikau reku, tachor chorbiakre, svnyakpare, okv ninyia mvkire; vbvritola nw alu loum nvnga turkur reku.”
35 Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
Vbvrikunamv Jebedi gv kuunyilo, Jems la Jon, Jisu gvlo aato. Bunu minto, “Tamsarnv, ngonugv mvngnam akonv ngonugv lvgabv rijilabv vla mvngdunv.”
36 On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
Jisu bunua tvvkato, “Hv ogugola?”
37 I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
Bunu mirwkto, “Vdwlo no noogv yunglit rungnv Karv lo doori kudw, ngonu mvngdu no ngonua noogv lakchilo akonyi okv lakbiklo akonyi, noogv dookulo lvkobv doogv labv vla mvngdunv.”
38 Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
Jisu bunua minto, “Nonuno chima nonu ogu gonyi koodudw, Ngoogv hinching koobu lo tvngjinam sum um nonu tvnglare? Ngoogv Baptisma naajinam um nonuno naalare?”
39 A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
Bunu mirwkto, “Ngonu rilare.” Jisu bunua minto, “Rinam gvbv nonu ngoogv tvngjikunam hinching koobulo tvnglare okv ngoogv baptisma naajinam apiabv naamwng gvlare.
40 Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.
Vbvritola ngoogv lakchilo okv lakbiklo yvv dooridw um dardubv ngoogvlo kaama. So dooku sam Pwknvyarnv yvvgv lvgabv mvpvjila vvpvnv nw jire.”
41 A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
Vdwlo lvbwlaksu vring ngv um tvvpa tokudw, bunu Jems nyila okv Jonnyi haachi toku.
42 Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
Vkvlvgabv Jisu bunu mvnwngnga lvkobv ninyigvlo goklwkto okv minto, “Nonu chindu yvvnyiv Jiusmanv nyi vdwgv dvbv bv ridunv bunu vdwv bunuam rigvdu, okv rigvnv vdwv achialvbv tojupkunamv doodu.
43 Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
Si, ogubvrijeka, nonugv pingkolo rima svngv. Nonuno gvlo akonv kai yanvpv mvngdulo, nw mvnwng gv pakbubv rirunglaka;
44 A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
Okv nonuno gvlo akonv vngcho nvpv mvngdudw, nw mvnwng gv nyirabv rirunglaka.
45 Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
Nyia kuunyilo jesing ngv rijikodubv aama; Nw rijitebv aato okv ninyigv singtung nga mvngnga yala achialv nyi go ringlin dukubv.”
46 Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.
Bunu Jeriko lo aalwkto, okv Jisu ninyigv lvbwlaksu vdwala okv nyitwng nga lvkobv vnggvla vngrilo, Timias gv kuunyilo Bartimas vnam nyikching tola giago nvgu lamtv adar lo dooto.
47 A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Vdwlo nw Najaret lokv Jisu kunyi vla tvvpapvdw, nw gokrapto, “Dabid gv kuunyilo, Jisu, ngam aya mvngpa labv!”
48 I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Achialvnv nyi v ninyia yamto, okv ninyia bunu choibvkv vla minto. Vbvritola nw gamtvyayabv gokto, “Dabid gv kuunyilo, nga aya labvka!”
49 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
Jisu daktungto okv minto, “Ninyia goklwkto.” Vkvlvgabv bunu nyikchingnv nyi um goklwk jitoku. “Mvngpu laka!” Bunu minto. “Gudunglak nam Jisu gokdu.”
50 On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
Vkvlvgabv nw atubogv vji laklwk ka ora toku, pogin pokrapto, okv Jisu gvlo aatoku.
51 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
“No ngam ogugo rijikoso mvngdu?” Jisu nyi um tvuto. “Tamsarnv,” Nyikchingnv nyi v mirwksito, “Ngo lvkodv kaapa nwngdo.”
52 Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.
“Vngnyika,” Jisu ninyia minto, “Noogv mvngjwng ngv nam alvdvbv mvpvku.” Vjakgobv nw kaapatoku okv lamtv ho Jisunyi vngming gvtoku.
