Marek 9
1 I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.
Okv nw minbwngla minto, “Ngo nonua mindunv, ho mego si doodu hv vdwloka simare Pwknvyarnv gv Karv nga jwkrw nga lvkobv aaku nama bunu kaama dvdvlo.”
2 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.
Alu lokv kochingbv Jisu, Pitar, Jems, okv Jon, bunua aonv moodw golo chaagvto, ho kvvbinyi kaama bunu mwng. Ho Jisu bunugv kaakulo akusubv ritoku,
3 A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.
Okv ninyigv vjiv Yapung toji toku—nyia mooku so yvvgv vji a nukakjeka hung yapung yanv kaamare.
4 I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.
Vbvrikunamv lvbwlaksu aom v kaapato Elija okv Moses Jisunyi lvkobv raami sidubv.
5 A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
Pitar milinla Jisunyi minto, “Tamsarnv, ngonugv soka doonam si achialvbv alvnamgo! Ngonu so taabio aomgo mvre akonyi noogv lvgabv, akonyi Moses gvbv okv akonyi Elija gvbv.”
6 Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.
Pitar la kvgonv achialv busuto ho nw ogugo minsedw chingkumato.
7 I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.
Vbvrikunamv haapum ako kaklwkla okv bunua doonyum lokv nyumrumto, okv haapum lokv gaam gamgo milinto, “Si ngo atugv paknam Kuunyilo ngv—ninyia tvvyato!”
8 A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.
Bunu baapu alvbv kaitkarto vbvritola yvvnyika kaapamato; Jisu mwng bunugv lvkobv dooto.
9 A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.
Bunu moodw lokv iku nvngv, Jisu bunua minto, “Yvvnyika minpa mabvka nonu ogugo kaapvdw, nyia kuunyilo ngv sinam lokv turkurma dvdvlo.”
10 I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?
Bunu ninyigv minamtvto, vbvritola bunugv arwnglo bunu rarap minsuto ho gaam am, “Sinam lokv turkurkunam’ si ogu a mindu nvgubvre?”
11 I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?
Okv bunu Jisunyi tvvkato, “Ogubv Pvbv tamsar nvngv mindu ho Elija aacho yinvpv?”
12 On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.
Nw gv mirwknamv, “Elija jvjvklvbv aachoreku ogumvnwng nga alvbv ripv reku. Vbvritola Darwknv Kitaplo ogubv mindu ho Nyia Kuunyilo ngv achialvbv hinching reku okv toanam gobv rireku?
13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.
Ngo nonua mindunv, ogubvrijeka, Elija aapvku okv ho nyi vdwv Darwknv Kitaplo ninyigv lvkwng nga minam jvbv ninyia bunugv mvngkubv rinyato.”
14 Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.
Vdwlo bunu lvbwlaksu kvgonyi vngdum sitokudw, bunu nyitwng go bunua vngyum dubv kaapato Pvbv tamsarnv megonv lvkobv larkwng minsuto bunuam.
15 A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.
Vdwlo nyi vdwv Jisunyi kaatodw, bunu maatar alvbv lamkato, ho ninyia jokrwkto okv naarwk sila luurwkto.
16 I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?
Jisu lvbwlaksu vdwa tvvkato, “Ogugola nonugv bonuam larmisinam hv?”
17 A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.
Nyitwng lokv nyi akonv mirwkto, “Tamsarnv, ngo ngoogv kuunyilo nga no gvlo aagv jipvnv, ogulvgavbolo ninyigvlo alvmanv dow v dootola okv milin nyumado.
18 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.
Vdwlo ninyia dow v aalwk ridw, hv ninyia dookulo taba modu, okv ninyigv gaam lokv sipiktait v lindu, ninyigv hijung ngv hitwkkrwkdu, okv mvnwnglo kamdaramda lwkdu. Ngo noogv lvbwlaksu vdwa darwkmanv dowa charlin jilabvkv vkwto, vbvritola bunu rila nyumato.”
19 A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.
Jisu bunuam minto, “Vdwgo mvngjwng manv nyi vla nonu! Vdwgo ngo nonua lvkobv doobamre? Vdwgo ngo nonua lvkobv mindin minbiayare? Vminyilo nga ngo dookuso bvnglwkto!”
20 I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.
Ninyia bunu Jisu gvlo bvnglwkto. Vjakgobv dow v Jisunyi kaapa sopikda, ung vminyilo nga dvato, vkvlvgabv nw kvdw lo hopvto okv gaam lokv svpiktait linla, gwchargwyarto.
21 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.
Jisu abua tvvkato, “Vdwlokv nyi si svbv ripvnv?” Abu v mirwkto, “Nw gv vmi anga lokv.”
22 A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.
“Achialvgo darwkmanv dow v ninyia mvkidubv gwngkwto vmvlo nw joklwkla okv isi loka. Ngonua aya labvka okv ringlabvka, no riso mvngbolo rilare!”
23 A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.
“Vm,” Jisu minto, “No ogubv mindunv, no rilabolo vla! Ogumvnwng a riladu nyi v yvv mvngjwng pvdw.”
24 A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.
Abu v vjakgobv kapkok linto, “Ngo mvngjwngdu, vbvritola mvngchima. Awgo doodubv ngam ridur labvka!”
25 Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.
Jisu chintoku nyitwng gv bunua nvchilo jokkum kunam a, vkvlvgabv nw alvmanv dowa gamkito. “Rungji okv gangkaknv dow,” nw minto, “Ngo nam mindunv so vminyilo sokv linro tokuka okv lvkodv nw gvlo aakur kuyoka!”
26 Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.
Dow v svgok toku, vminyilo anga alvmabv jinjin mola gipv motokula, okv lintoku. Vminyilo angv sipvkunv aingbv kaato, okv mvnwngngv mintoku, “Nw sipvku!”
27 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
Vbvritola Jisu vminyilo anga laakbv gagbwng toku okv ninyia godung dubv ridurto, okv nw godung toku.
28 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?
Jisu arwnglo aaro kochingbv, ninyigv lvbwlaksu vdwv ninyia tvvrwsula tvvkato, “Ogulvgabv ngonu dowa charlin nyuma dunv?”
29 I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.
Jisu mirwkto, “Kumnam mvngchik lokv vkv nvnga charlin nyure; ogu gunvka rinyu mare.”
30 A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.
Jisu okv ninyigv lvbwlaksu vdwv ho mooku a kayupikula okv Galili nga vngpikla vngtoku. Jisu nw atu hv ogolodw um yvvnyika chimmuso mvngmato,
31 Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.
vkvlvgabv ninyigv lvbwlaksu vdwa nw tamsarto: “Nyia Kuunyilo nga nyi gv laaklo laklwk reku bunu ninyia mvki riku. Alu loum kochinglo, ogubvrijeka, nw turkur reku.”
32 Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.
Vbvritola bunu tvvchin mato so tamsarnam si ogu vdw, okv bunu busu nyato ninyia tvvka svnga.
33 I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?
Bunu Kaparnaum lo aatoku, okv arwnglo aachinam kochingbv Jisu ninyigv lvbwlaksu vdwa tvvkato, “Nonuno lamtv vngtunglo ogubv lardung minsupvnv?”
34 A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.
Vbvritola bunu ninyia mirwkmato, ogulvgavbolo bunugv pingkolo yvvbvri kaiyachok jinv ngv vla lamtv vngtunglo lardung minsu kunam lvgabv.
35 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.
Jisu dootokula, lvbwlaksu vring gola anyia goklwkto, okv bunuam minto, “Yvvdw vngcho nvpv mvngdunv v atubongv mvnwng gv kochinglo vngtoka okv mvnwng gv pakbu bv ritoka.”
36 A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:
Vbvrikunamv nw vmi ako gakbwng toku okv ninyia mvnwng gv atuklo dakmu toku. Nw gv laak hv vmi anga chegapto okv bunuam minto,
37 Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.
“Yvvdw so vmi vdw sokv ako gonyika ngoogv amin bv naarwk bongv, hv ngaaka naarwk sidunv; okv yvvdw ngam naarwk sidunv, hv ngam mvngma vbvritola ngam so jilwkbu angaka naarwk dunv.”
38 I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.
Jon Jisunyi minto, “Tamsarnv, ngonu nyi ako noogv amin bv uyuvram vdwa charkak dubv kaato, okv ngonu ninyia rima bvkv vla minto, ogulvgavbolo nw ngonugv apum lokvma.”
39 Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.
“Ninyia mintor dubv rikw mabvka,” Jisu bunuam minto, “Ogulvgavbolo yvvdw ngoogv amin bv lamrwpadubv rinv ngv hv koching nga baapubv ngoogv amina minyingminsu mimare.
40 Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
Yvvdw ngonua rinik madunv v ngonu gvbvku.
41 Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.
Ngo nonua jvjvbv mindunv yvvdw nonua isi tvngse go jidunv hv ninyigv jijo amina paarungre ogulvgavbolo nonu ngo gvngv.
42 A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.
“Yvvdw akonvnga mvngjwng doonv vmi sum gwngka riadunv, v alvyare ho nyi angv vlwng pwktv nvlo atugv lvngpolo yiklwk sutola okv svmasa lo poklwk sunam v.”
43 A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný, (Geenna g1067)
Vkvlvgabv nogv laak gonv noogv mvngjwng nga ngoomu dvbolo, ung paato! Si alvyare laak gonv kamabv singkulo aalwknamv okv laak laknyia gvgvrila uyumooku bolo vmv ngapma kolo vngmam svnga. (Geenna g1067)
44 Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.
Hoka bunuam tapum vdwv chedu v vdwloka simare, okv vmv ngv bunuam gudu v vdwloka ngapmare.
45 A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný, (Geenna g1067)
Okv noogv lvpa gonv noogv mvngjwng nga ngoomu dvbolo, ung paato! Si alvyare lvpa gonv kamabv singkulo aalwknamv okv lvpa lvnyia gvvgvrila uyumooku bolo japlwk kosenga. (Geenna g1067)
46 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
Hoka bunuam Tapum v chedu v vdwloka simare, okv vmv ngv bunuam gudu v vdwloka ngapmare.
47 Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, (Geenna g1067)
Okv noogv nyik gonv noogv mvngjwng nga ngoomu dvbolo, hung kolinto! Si alvyare noogv lvgabv nyik nyikin tvla Pwknvyarnv gv karvlo aalwknamv okv nyiknyi ha gvgvrila uyumooku bolo japlwk kosenga. (Geenna g1067)
48 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
Hoka bunuam Tapum v chedu v vdwloka simare, okv vmv ngv bunuam gudu hv vdwloka ngapmare.
49 Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.
“Mvnwngnga vmv lokv ramdarre oguaingbv erinpeelwk nama alu lokv piakdar dvdw.
50 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.
“Alu v alvnvgo; vbvritola ho gv tinam v ngeku bolo, oguaingbv lvkodv ung tidukubv mvnyure? “Alu jvbv nonugv pinkolo ajin jinla, okv sarsopoyo bv ribam dakbam laka.”
