Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
And it came to pass, on one of those days, as he is teaching the people in the temple, and proclaiming good news, the chief priests and the scribes, with the elders, came upon [him],
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
and spake unto him, saying, 'Tell us by what authority thou dost these things? or who is he that gave to thee this authority?'
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
And he answering said unto them, 'I will question you — I also — one thing, and tell me:
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
the baptism of John, from heaven was it, or from men?'
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
And they reasoned with themselves, saying — 'If we may say, From heaven, he will say, Wherefore, then, did ye not believe him?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
and if we may say, From men, all the people will stone us, for they are having been persuaded John to be a prophet.'
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
And they answered, that they knew not whence [it was],
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
and Jesus said to them, 'Neither do I say to you by what authority I do these things.'
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
And he began to speak unto the people this simile: 'A certain man planted a vineyard, and gave it out to husbandmen, and went abroad for a long time,
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
and at the season he sent unto the husbandmen a servant, that from the fruit of the vineyard they may give to him, but the husbandmen having beat him, did send [him] away empty.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
'And he added to send another servant, and they that one also having beaten and dishonoured, did send away empty;
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
and he added to send a third, and this one also, having wounded, they did cast out.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
'And the owner of the vineyard said, What shall I do? I will send my son — the beloved, perhaps having seen this one, they will do reverence;
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
and having seen him, the husbandmen reasoned among themselves, saying, This is the heir; come, we may kill him, that the inheritance may become ours;
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
and having cast him outside of the vineyard, they killed [him]; what, then, shall the owner of the vineyard do to them?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come, and destroy these husbandmen, and will give the vineyard to others.' And having heard, they said, 'Let it not be!'
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
and he, having looked upon them, said, 'What, then, is this that hath been written: A stone that the builders rejected — this became head of a corner?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
every one who hath fallen on that stone shall be broken, and on whom it may fall, it will crush him to pieces.'
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
And the chief priests and the scribes sought to lay hands on him in that hour, and they feared the people, for they knew that against them he spake this simile.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
And, having watched [him], they sent forth liers in wait, feigning themselves to be righteous, that they might take hold of his word, to deliver him up to the rule and to the authority of the governor,
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
and they questioned him, saying, 'Teacher, we have known that thou dost say and teach rightly, and dost not accept a person, but in truth the way of God dost teach;
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Is it lawful to us to give tribute to Caesar or not?'
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
And he, having perceived their craftiness, said unto them, 'Why me do ye tempt?
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
shew me a denary; of whom hath it an image and superscription?' and they answering said, 'Of Caesar:'
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
and he said to them, 'Give back, therefore, the things of Caesar to Caesar, and the things of God to God;'
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
and they were not able to take hold on his saying before the people, and having wondered at his answer, they were silent.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
And certain of the Sadducees, who are denying that there is a rising again, having come near, questioned him,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
saying, 'Teacher, Moses wrote to us, If any one's brother may die, having a wife, and he may die childless — that his brother may take the wife, and may raise up seed to his brother.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
'There were, then, seven brothers, and the first having taken a wife, died childless,
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
and the second took the wife, and he died childless,
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
and the third took her, and in like manner also the seven — they left not children, and they died;
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
and last of all died also the woman:
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
in the rising again, then, of which of them doth she become wife? — for the seven had her as wife.'
And Jesus answering said to them, 'The sons of this age do marry and are given in marriage, (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
but those accounted worthy to obtain that age, and the rising again that is out of the dead, neither marry, nor are they given in marriage; (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
for neither are they able to die any more — for they are like messengers — and they are sons of God, being sons of the rising again.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
'And that the dead are raised, even Moses shewed at the Bush, since he doth call the Lord, the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob;
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
and He is not a God of dead men, but of living, for all live to Him.'
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
And certain of the scribes answering said, 'Teacher, thou didst say well;'
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
and no more durst they question him anything.
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
And he said unto them, 'How do they say the Christ to be son of David,
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
and David himself saith in the Book of Psalms, The Lord said to my lord, Sit thou on my right hand,
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
till I shall make thine enemies thy footstool;
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
David, then, doth call him lord, and how is he his son?'
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
And, all the people hearing, he said to his disciples,
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
'Take heed of the scribes, who are wishing to walk in long robes, and are loving salutations in the markets, and first seats in the synagogues, and first couches in the suppers,
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
who devour the houses of the widows, and for a pretence make long prayers, these shall receive more abundant judgment.'
