Jan 11
1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
Now a man named Lazarus was sick. He was from Bethany, the village of Mary and her sister Martha.
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
(Mary was the one who anointed the Lord with ointment and wiped his feet with her hair; it was her brother Lazarus who was sick.)
3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
So the sisters sent word to Jesus, “Lord, behold, the one yoʋ love is sick.”
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
But when Jesus heard this, he said, “This sickness will not end in death but is for the glory of God, so that the Son of God may be glorified through it.”
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
Now Jesus loved Martha, her sister, and Lazarus.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
But when he heard that Lazarus was sick, he stayed where he was for two more days.
7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
After that he said to the disciples, “Let us go to Judea again.”
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
The disciples said to him, “Rabbi, the Jews were just now seeking to stone yoʋ, and yet you are going there again?”
9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
Jesus answered, “Are there not twelve hours in the day? If anyone walks in the day, he does not stumble, because he sees the light of this world.
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
But if anyone walks in the night, he stumbles, because the light is not in him.”
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
After saying this, he said to them, “Our friend Lazarus has fallen asleep, but I am going there to wake him up.”
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
His disciples said, “Lord, if he has fallen asleep, he will recover.”
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
(They thought Jesus was speaking about natural sleep, but he was actually speaking about Lazarus' death.)
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
Then Jesus told them plainly, “Lazarus has died,
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
and I rejoice for your sake that I was not there, so that you may believe. But let us go to him.”
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
Then Thomas (called Didymus) said to his fellow disciples, “Let us go too, so that we may die with him.”
17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
When Jesus arrived, he found that Lazarus had been in the tomb for four days already.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
Now Bethany was near Jerusalem, about two miles away,
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
and many of the Jews had joined the women who were with Martha and Mary, to console them about their brother.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
When Martha heard that Jesus was coming, she went to meet him, but Mary remained seated in the house.
21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Then Martha said to Jesus, “Lord, if yoʋ had been here, my brother would not have died.
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
But even now I know that God will give yoʋ whatever yoʋ ask of him.”
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jesus said to her, “Yoʋr brother will rise again.”
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Martha said to him, “I know that he will rise again in the resurrection on the last day.”
25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
Jesus said to her, “I am the resurrection and the life. He who believes in me, though he may die, yet shall he live.
No one who lives and believes in me will ever die. Do yoʋ believe this?” (aiōn g165)
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
She said to him, “Yes, Lord, I have come to believe that yoʋ are the Christ, the Son of God, who is to come into the world.”
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
After saying this, she went and called her sister Mary, saying in private, “The Teacher is here and is calling for yoʋ.”
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
When Mary heard this, she rose quickly and went to him.
30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
(Now Jesus had not yet come into the village, but was in the place where Martha had met him.)
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
When the Jews who were in the house with Mary, consoling her, saw her rise quickly and go out, they followed her, saying, “She is going to the tomb to weep there.”
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
When Mary came to where Jesus was and saw him, she fell at his feet and said to him, “Lord, if yoʋ had been here, my brother would not have died.”
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
When Jesus saw her weeping, and the Jews who had come with her also weeping, he was deeply moved in his spirit and troubled.
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
He said, “Where have you laid him?” They said to him, “Lord, come and see.”
35 I zaplakal Ježíš.
Jesus wept.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
So the Jews said, “See how he loved him!”
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
But some of them said, “Could not he who opened the eyes of the blind man have also kept this man from dying?”
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Deeply moved once more, Jesus came to the tomb. (It was a cave, and a stone was lying against it.)
39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
Jesus said, “Take away the stone.” Martha, the sister of the man who had died, said to him, “Lord, there is already a stench, for it is the fourth day.”
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
Jesus said to her, “Did I not tell yoʋ that if yoʋ believed yoʋ would see the glory of God?”
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
So they took away the stone from where the dead man was laid. Then Jesus lifted up his eyes and said, “Father, I thank yoʋ that yoʋ have heard me.
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
I know that yoʋ always hear me, but I say this for the benefit of the crowd that is standing here, so that they may believe that yoʋ sent me.”
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
After saying this, he cried out with a loud voice, “Lazarus, come out!”
44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
Then the man who had died came out, his feet and his hands bound with strips of cloth, and his face wrapped in a cloth. Jesus said to them, “Unbind him, and let him go.”
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
Therefore many of the Jews who had come to Mary, and had seen what Jesus did, believed in him.
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
But some of them went to the Pharisees and told them what Jesus had done.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
So the chief priests and the Pharisees convened a meeting of the Sanhedrin and said, “What are we going to do? For this man is doing many signs.
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
If we allow him to continue like this, everyone will believe in him, and the Romans will come and take away our holy place and our nation.”
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
But one of them, Caiaphas, who was high priest that year, said to them, “You do not know anything,
50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
nor do you consider that it is better for us to have one man die for the people than to have the whole nation perish.”
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
(He said this not of his own accord, but being high priest that year he prophesied that Jesus was going to die for the nation,
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
and not only for the nation, but also to gather into one the children of God scattered abroad.)
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
So from that day they plotted together to kill him.
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
Therefore Jesus no longer went around openly among the Jews. Instead, he departed from there to the region near the wilderness, to a town called Ephraim, where he spent time with his disciples.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
Now the Passover of the Jews was near, and many people went up to Jerusalem from the countryside to purify themselves before the Passover.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
They were looking for Jesus and saying to one another as they stood in the temple courts, “What do you think? That he will not come to the feast at all?”
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
(Now the chief priests and the Pharisees had given an order that if anyone knew where Jesus was, he should report it, so that they might arrest him.)
