Jan 11
1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
Now a certain man was sick, Lazarus of Bethany, of the village of Mary and her sister Martha.
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
And it was that Mary which anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus was sick.
3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
The sisters therefore sent unto him, saying, Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
But when Jesus heard it, he said, This sickness is not unto death, but for the glory of God, that the Son of God may be glorified thereby.
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
Now Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
When therefore he heard that he was sick, he abode at that time two days in the place where he was.
7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
Then after this he saith to the disciples, Let us go into Judaea again.
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
The disciples say unto him, Rabbi, the Jews were but now seeking to stone thee; and goest thou thither again?
9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
Jesus answered, Are there not twelve hours in the day? If a man walk in the day, he stumbleth not, because he seeth the light of this world.
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
But if a man walk in the night, he stumbleth, because the light is not in him.
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
These things spake he: and after this he saith unto them, Our friend Lazarus is fallen asleep; but I go, that I may awake him out of sleep.
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
The disciples therefore said unto him, Lord, if he is fallen asleep, he will recover.
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
Now Jesus had spoken of his death: but they thought that he spake of taking rest in sleep.
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
Then Jesus therefore said unto them plainly, Lazarus is dead.
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
And I am glad for your sakes that I was not there, to the intent ye may believe; nevertheless let us go unto him.
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
Thomas therefore, who is called Didymus, said unto his fellow-disciples, Let us also go, that we may die with him.
17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
So when Jesus came, he found that he had been in the tomb four days already.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
Now Bethany was nigh unto Jerusalem, about fifteen furlongs off;
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
and many of the Jews had come to Martha and Mary, to console them concerning their brother.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
Martha therefore, when she heard that Jesus was coming, went and met him: but Mary still sat in the house.
21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Martha therefore said unto Jesus, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
And even now I know that, whatsoever thou shalt ask of God, God will give thee.
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jesus saith unto her, Thy brother shall rise again.
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Martha saith unto him, I know that he shall rise again in the resurrection at the last day.
25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
Jesus said unto her, I am the resurrection, and the life: he that believeth on me, though he die, yet shall he live:
and whosoever liveth and believeth on me shall never die. Believest thou this? (aiōn g165)
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
She saith unto him, Yea, Lord: I have believed that thou art the Christ, the Son of God, [even] he that cometh into the world.
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
And when she had said this, she went away, and called Mary her sister secretly, saying, The Master is here, and calleth thee.
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
And she, when she heard it, arose quickly, and went unto him.
30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
(Now Jesus was not yet come into the village, but was still in the place where Martha met him.)
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
The Jews then which were with her in the house, and were comforting her, when they saw Mary, that she rose up quickly and went out, followed her, supposing that she was going unto the tomb to weep there.
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Mary therefore, when she came where Jesus was, and saw him, fell down at his feet, saying unto him, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
When Jesus therefore saw her weeping, and the Jews [also] weeping which came with her, he groaned in the spirit, and was troubled,
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
and said, Where have ye laid him? They say unto him, Lord, come and see.
35 I zaplakal Ježíš.
Jesus wept.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
The Jews therefore said, Behold how he loved him!
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
But some of them said, Could not this man, which opened the eyes of him that was blind, have caused that this man also should not die?
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Jesus therefore again groaning in himself cometh to the tomb. Now it was a cave, and a stone lay against it.
39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
Jesus saith, Take ye away the stone. Martha, the sister of him that was dead, saith unto him, Lord, by this time he stinketh: for he hath been [dead] four days.
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
Jesus saith unto her, Said I not unto thee, that, if thou believedst, thou shouldest see the glory of God?
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
So they took away the stone. And Jesus lifted up his eyes, and said, Father, I thank thee that thou heardest me.
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
And I knew that thou hearest me always: but because of the multitude which standeth around I said it, that they may believe that thou didst send me.
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
And when he had thus spoken, he cried with a loud voice, Lazarus, come forth.
44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
He that was dead came forth, bound hand and foot with grave-clothes; and his face was bound about with a napkin. Jesus saith unto them, Loose him, and let him go.
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
Many therefore of the Jews, which came to Mary and beheld that which he did, believed on him.
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
But some of them went away to the Pharisees, and told them the things which Jesus had done.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
The chief priests therefore and the Pharisees gathered a council, and said, What do we? for this man doeth many signs.
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
If we let him thus alone, all men will believe on him: and the Romans will come and take away both our place and our nation.
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
But a certain one of them, Caiaphas, being high priest that year, said unto them, Ye know nothing at all,
50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
nor do ye take account that it is expedient for you that one man should die for the people, and that the whole nation perish not.
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
Now this he said not of himself: but being high priest that year, he prophesied that Jesus should die for the nation;
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
and not for the nation only, but that he might also gather together into one the children of God that are scattered abroad.
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
So from that day forth they took counsel that they might put him to death.
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
Jesus therefore walked no more openly among the Jews, but departed thence into the country near to the wilderness, into a city called Ephraim; and there he tarried with the disciples.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
Now the passover of the Jews was at hand: and many went up to Jerusalem out of the country before the passover, to purify themselves.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
They sought therefore for Jesus, and spake one with another, as they stood in the temple, What think ye? That he will not come to the feast?
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Now the chief priests and the Pharisees had given commandment, that, if any man knew where he was, he should shew it, that they might take him.
