Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Vaihi kawk noek ah, na kawkhaih lok pathim han kami om tih maw? Naa bang ih kaciim kaminawk khaeah maw nang qoi han?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Palungphui hmai baktih amngaehhaih mah kamthu to hum moe, uthaih mah kamthu to misong ah ohsak.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Kamthu ih tangzun loe cak, tiah ka hnuk pongah, a ohhaih ahmuen to ka tangoeng pae roep.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Anih ih caanawk loe misa monghaih tawn o ai, khongkha ah ah atit o naah, bomkung tawn o ai.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
A aah ih cang loe zok amthlam kaminawk mah caak pae o ving; anih ih hmuenmaenawk loe mingcahnawk mah lomh pae o king.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Patangkhanghaih loe maiphu thung hoiah angzo ai, raihaih doeh long thung hoiah tacawt ai.
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
Toe van bangah tapraek tahang hmai baktih toengah, kami loe raihaih tongh han ih ni tapen roe.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Toe kai loe Sithaw khaeah tahmenhaih ka hnik moe, ka raihaih to Sithaw khaeah ka tathlang han:
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
anih loe paroeai kalen hmuen, kroek laek ai hmuen, dawnrai koi hmuennawk to sak;
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Anih mah ni long ah kho angzohsak moe, lawk ah tui to longsak.
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
Poek pahnaem kami to anih mah atoengh tahang moe, palungsae kami to monghaih ahmuen ah atoengh tahang.
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
Minawk aling thaih kami mah kasae pacaeng ih hmuen akoep han ai ah, anih mah pakaa pae.
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
Palungha kaminawk loe angmacae palunghahaih hoiah sak pacaeng ih hmuen pongah amansak moe, poek kangkawn kami amsakhaih to a phraek pae.
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
Nihcae loe khodai ah vinghaih tongh o moe, athun ah khoving baktiah loklam pathoep hoiah a caeh o.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Sithaw mah amtang kaminawk to thacak kami ih pakha hoi anih ih ban thung hoiah pahlong.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
To pongah amtang kaminawk loe oephaih tawnh o moe, katoeng ai hmuen mah anih ih pakha to tamuep pae.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Khenah, Sithaw mah patoengh ih kami loe tahamhoih; to pongah Thacak koek Sithaw mah thuitaekhaih to patoek hmah.
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Anih mah ahmaa caksak, toe ahmaa to komh pae let; nganbawh kana a paek, toe ngantuisak let.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
Anih mah vai tarukto raihaih thung hoiah na loisak tih; ue, vai sarihto naah doeh kasae na tongh mak ai.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
Anih mah khokhaa naah duekhaih thung hoiah na pahlong tih; misatuk naah doeh sumsen thacakhaih thung hoiah pahlong tih.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
Lok amlai palai thung hoiah na pakaa ueloe, amrohaih phak naah, na zii mak ai.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Amrohaih hoi khokhaahaih to na pahnui thuih ueloe, long nui ih hmawsaeng moinawk doeh na zii mak ai.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
Azawn ih thlungnawk loe lokmaihaih ampui baktiah om ueloe, taw ih moisannawk loe kamongah nang hoi nawnto om o tih.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Na ohhaih kahni im loe misa monghaih hoiah oh, tiah na panoek ueloe, na ohhaih ahmuen na phak naah, palungboenghaih om mak ai.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Nang ih atiinawk loe paroeai pop o tih, na caanawk loe long ih phroh baktiah om o tih, tiah na panoek tih.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Atue phak naah aah ih cang baktiah, na mitong naah loe taprong ah na caeh tih.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Khenah, hae hmuen hae ka pakrong o, to hmuen loe oh tangtang; to pongah tahngai ah loe, na hoih haih hanah pakuem ah, tiah a naa.
