Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
To naah Shuh acaeng Bildah mah,
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
hae baktih hmuen kawngnawk hae vai nazetto maw na thuih han vop? Na pakha hoi tacawt loknawk loe nasetto maw takhi baktiah thacak vop tih?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Sithaw loe katoeng ai ah lokcaek maw? Katoeng ah lokcaekhaih to Thacak Sithaw mah phrae ving tih maw?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Na caanawk mah a nuiah hmuen sakpazae o pongah, a sakpazae o haih baktih toengah, anih mah nihcae to thuitaek;
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
toe Sithaw khaeah nang qoi moe, Thacak Sithaw khaeah tahmenhaih na hnik nahaeloe,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
na ciim moe, na toeng nahaeloe, vaihi nang hanah angthawk ueloe, katoengah kho na sakhaih ahmuen to qoengsak tih.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Nam tong tangsuek naah thoengkae cadoeh, hnukkhuem ah loe lensawkhaih hoiah na qoeng tahang tih.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Kalaem tangcae atue to dueng ah, nam panawk mah tongh o ih hmuennawk to dueng ah loe poek ah;
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
(aicae loe zangduem ah ni tapen o vop, to pongah tidoeh a panoek o ai, long nuiah aicae khosakhaih aninawk loe tahlip ah ni oh.)
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Nihcae mah loe palung tang hoi patuk ueloe, na thuitaek o mak ai maw?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Cakrungkung baktih akung loe tangnong om ai ahmuen ah amprawk thai maw? Tui taeng ih phroh loe tui om ai ah ampraek thai maw?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
To akung loe amprawk tahang naah, aqam hing suep pongah mi mah doeh aat ai; toe kalah qam pongah azaem zoi kue.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Sithaw pahnet kaminawk caehhaih loklam doeh to tiah oh; Sithaw tidoeh sah ai kami oephaih loe amro tih.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Nihcae oephaih loklam loe amro tih, nihcae amhahaih loe bongpaha tazae baktiah ni om tih.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Anih loe angmah im ah amha, toe angdoe thai ai; a ban hoi patawnh, toe cak ai.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
To baktih kami loe ni bet naah hing suep moe, tanghang mah takha to khuk boih.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
A tangzun mah thlung to zaeng boih moe, thlung salakah tangzun sakhaih ahmuen to pakrong.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Toe kami mah a ohhaih ahmuen hoiah aphongh ving naah loe, a ohhaih ahmuen mah anih khaeah, Nang hae kang hnuh vai ai, tiah naa ueloe, angphat taak tih.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Khenah, anih anghoehaih loklam loe to tiah oh; anih amprawkhaih ahmuen ah, kalah thingnawk to amprawk o lat tih.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Khenah, coek koi om ai kami to Sithaw mah haek ai; kasae hmuen sah kami doeh abomh ai:
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
anih mah na pakha to pahnuisak ueloe, na pahni to anghoehaih hoiah koisak tih.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Nang hnuma kaminawk to azatsak tih, kasae kami ohhaih im to anghma tih boeh, tiah a naa.
