Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Tireras-tu le Léviathan avec un hameçon? Lui feras-tu baisser la langue avec la ligne?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Lui passeras-tu un jonc dans les narines, lui perceras-tu la mâchoire avec un crochet?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Te prodiguera-t-il ses prières? Ou t’adressera-t-il de douces paroles?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Fera-t-il un pacte avec toi? L’Engageras-tu comme un esclave perpétuel?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Te servira-t-il de jouet comme un passereau? L’Attacheras-tu pour amuser tes jeunes filles?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Les pêcheurs associés en feront-ils le commerce? Le débiteront-ils entre les marchands?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Cribleras-tu sa peau de dards et sa tête de harpons barbelés?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Pose seulement ta main sur lui: tu te souviendras de ce combat et ne recommenceras plus!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Vois, espérer la victoire est une illusion: à son seul aspect, n’est-on pas terrassé?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Personne n’est assez téméraire pour l’exciter: qui donc oserait me tenir tête, à moi?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Qui m’a rendu un service que j’aie à payer de retour? Tout ce qui est sous le ciel est à moi.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Je ne passerai pas sous silence ses membres, le détail de ses exploits, la beauté de sa structure.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Qui a soulevé le dessous de son vêtement? Qui a pénétré dans la double rangée de sa denture?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Qui a ouvert les battants de sa gueule? La terreur habite autour de ses dents.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Imposantes sont les lignes d’écailles qui lui servent de boucliers et pressées comme un sceau qui adhère fortement.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Elles se touchent de près, l’air ne pénètre pas entre elles.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
L’Une est serrée contre l’autre; elles tiennent ensemble sans aucun interstice.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Ses éternuements font jaillir la lumière, ses yeux sont comme les paupières de l’aurore.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
De sa bouche partent des flammes, s’échappent des étincelles de feu.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
De ses naseaux sort la fumée, comme d’une marmite bouillante chauffée aux roseaux.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Son haleine allume les charbons, de sa gueule sort une flamme.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Dans son cou la force réside, devant lui bondit la terreur.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Les fanons de sa chair sont adhérents, soudés sur lui sans ballotter.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Son cœur est massif comme une pierre, solide comme la meule de dessous.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Quand il se dresse, les plus vaillants tremblent et se dérobent sous le coup de l’épouvante.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
L’Attaque-t-on avec l’épée, elle n’a point de prise sur lui, pas plus que lance, javelot ou cuirasse.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Pour lui, le fer est comme de la paille, l’airain comme du bois pourri.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Le fils de l’arc ne le met pas en fuite, les pierres de la fronde se changent pour lui en chaume.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Comme du chaume aussi lui paraît la massue, il se rit du sifflement des dards.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Son ventre est garni de tessons pointus, il promène comme une herse sur le limon.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Il fait bouillonner les profondeurs comme une chaudière; il rend la mer semblable à un bassin d’onguents.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Le sillage qu’il laisse derrière lui est lumineux: on dirait que les vagues ont la blancheur de la vieillesse.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Il n’a pas son pareil sur la terre, lui qui est fait pour ne rien craindre.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Il regarde avec dédain tout ce qui est élevé: il est le roi de tous les fauves altiers.
