Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
