Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Alors Eliphaz de Théman prit la parole et dit:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Si nous risquons un mot, peut-être en seras-tu affligé; mais qui pourrait retenir ses paroles?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Voilà que tu en as instruit plusieurs, que tu as fortifié les mains débiles,
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
que tes paroles ont relevé ceux qui chancelaient, que tu as raffermi les genoux vacillants!...
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Et maintenant que le malheur vient à toi, tu faiblis; maintenant qu'il t'atteint, tu perds courage!...
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Ta crainte de Dieu n'était-elle pas ton espoir? Ta confiance n'était-elle pas dans la pureté de ta vie?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Cherche dans ton souvenir: quel est l'innocent qui a péri? En quel lieu du monde les justes ont-ils été exterminés?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Pour moi, je l'ai vu, ceux qui labourent l'iniquité et qui sèment l'injustice, en moissonnent les fruits.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Au souffle de Dieu ils périssent, ils sont consumés par le vent de sa colère.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Le rugissement du lion et sa voix tonnante sont étouffés, et les dents du jeune lion sont brisées;
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
le lion périt faute de proie, et les petits de la lionne se dispersent.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Une parole est arrivée furtivement jusqu'à moi, et mon oreille en a saisi le léger murmure.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Dans le vague des visions de la nuit, à l'heure où un sommeil profond pèse sur les mortels,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
une frayeur et un tremblement me saisirent, et agitèrent tous mes os.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Un esprit passait devant moi... Les poils de ma chair se hérissèrent.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Il se dressa, — je ne reconnus pas son visage, — comme un spectre sous mes yeux. Un grand silence, puis j'entendis une voix:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
L'homme sera-t-il juste vis-à-vis de Dieu? Un mortel sera-t-il pur en face de son Créateur?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Voici qu'il ne se fie pas à ses serviteurs, et qu'il découvre des fautes dans ses anges:
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
combien plus en ceux qui habitent des maisons de boue, qui ont leurs fondements dans la poussière, qui seront réduits en poudre, comme par la teigne!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Du matin au soir ils sont exterminés, et sans que nul y prenne garde, ils périssent pour jamais.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
La corde de leur tente est coupée, ils meurent avant d'avoir connu la sagesse.
