Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Alors Job ouvrit la bouche et maudit le jour de sa naissance.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Job prit la parole et dit:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Périsse le jour où je suis né, et la nuit qui a dit: « Un homme est conçu! »
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Ce jour, qu’il se change en ténèbres, que Dieu d’en haut n’en ait pas souci, que la lumière ne brille pas sur lui!
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Que les ténèbres et l’ombre de la mort le revendiquent, qu’un nuage épais le couvre, que l’éclipse de sa lumière jette l’épouvante!
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Cette nuit, que les ténèbres en fassent leur proie, qu’elle ne compte pas dans les jours de l’année, qu’elle n’entre pas dans la supputation des mois!
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Que cette nuit soit un désert stérile, qu’on n’y entende pas de cri d’allégresse!
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Que ceux-là la maudissent, qui maudissent les jours, qui savent évoquer Léviathan!
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Que les étoiles de son crépuscule s’obscurcissent, qu’elle attende la lumière, sans qu’elle vienne, et qu’elle ne voie point les paupières de l’aurore,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
parce qu’elle ne m’a pas fermé les portes du sein, et n’a pas dérobé la souffrance à mes regards!
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Que ne suis-je mort dès le ventre de ma mère, au sortir de ses entrailles que n’ai-je expiré!
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Pourquoi ai-je trouvé deux genoux pour me recevoir, et pourquoi deux mamelles à sucer?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Maintenant je serais couché et en paix, je dormirais et je me reposerais
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
avec les rois et les grands de la terre, qui se sont bâti des mausolées;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
avec les princes qui avaient de l’or, et remplissaient d’argent leur demeures.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Ou bien, comme l’avorton ignoré, je n’existerais pas, comme ces enfants qui n’ont pas vu la lumière.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Là les méchants n’exercent plus leurs violences, là se repose l’homme épuisé de forces;
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
les captifs y sont tous en paix, ils n’entendent plus la voix de l’exacteur.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Là se trouvent le petit et le grand, l’esclave affranchi de son maître.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Pourquoi donner la lumière aux malheureux, et la vie à ceux dont l’âme est remplie d’amertume,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
qui espèrent la mort, et la mort ne vient pas, qui la cherchent plus ardemment que les trésors,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
qui sont heureux, qui tressaillent d’aise et se réjouissent quand ils ont trouvé le tombeau;
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
à l’homme dont la route est cachée et que Dieu enferme de toutes parts?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Mes soupirs sont comme mon pain et mes gémissements se répandent comme l’eau.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Ce que je crains, c’est ce qui m’arrive; ce que je redoute fond sur moi.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Plus de tranquillité, plus de paix, plus de repos, et le trouble m’a saisi.
