Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Alors Éliphaz, le Thémanite, prit la parole,
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
« Si quelqu'un s'aventure à parler avec toi, seras-tu affligé? Mais qui peut se retenir de parler?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Voici, vous avez instruit beaucoup de gens, vous avez renforcé les mains faibles.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Tes paroles ont soutenu celui qui tombait, tu as raffermi les genoux faibles.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Mais maintenant, cela t'est arrivé, et tu t'es évanoui. Il vous touche, et vous êtes troublé.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Votre piété n'est-elle pas votre confiance? L'intégrité de vos voies n'est-elle pas votre espoir?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
« Souviens-toi maintenant de celui qui a péri, étant innocent? Ou bien où ont été coupés les montants?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Selon ce que j'ai vu, ceux qui labourent l'iniquité qui sèment le trouble, récoltent la même chose.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Par le souffle de Dieu, ils périssent. Ils sont consumés par le souffle de sa colère.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Le rugissement du lion, et la voix du lion féroce, les dents des jeunes lions, sont cassées.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Le vieux lion périt par manque de proie. Les petits de la lionne sont dispersés.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
« Or, une chose m'a été rapportée en secret. Mon oreille en a reçu un murmure.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Dans les pensées des visions de la nuit, quand le sommeil profond tombe sur les hommes,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
La peur m'a saisi, et le tremblement, qui a fait trembler tous mes os.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Alors un esprit passa devant ma face. Les poils de ma chair se sont dressés.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Elle était immobile, mais je ne pouvais pas discerner son apparence. Une forme était devant mes yeux. Silence, puis j'ai entendu une voix, disant,
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
« Un homme mortel serait-il plus juste que Dieu? Un homme peut-il être plus pur que son créateur?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Voici, il ne fait pas confiance à ses serviteurs. Il charge ses anges d'erreurs.
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Combien plus ceux qui habitent des maisons d'argile, dont les fondations sont dans la poussière, qui sont écrasés par la mite!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Entre le matin et le soir, ils sont détruits. Ils périssent à jamais sans que personne ne s'en aperçoive.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Leur corde de tente n'est-elle pas arrachée en eux? Ils meurent, et cela sans sagesse.
