Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Ja, over dette forferdes mitt hjerte og hopper i mitt bryst.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Hør, hør braket av hans røst og det drønn som går ut av hans munn!
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Under hele himmelen lar han det fare, og han sender sitt lys til jordens ytterste ender.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Efterpå brøler røsten, han tordner med sin veldige røst; han holder ikke lynene tilbake når hans røst lar sig høre.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Gud tordner underfullt med sin røst; han gjør storverk, og vi forstår dem ikke.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Han sier til sneen: Fall til jorden! - og likeså til skyllregnet, sitt sterke skyllregn.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Hvert menneskes hånd forsegler han, forat alle mennesker som han har skapt, må komme til å kjenne ham.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Da går de ville dyr inn i sine huler, og de holder sig i sine hi.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Fra Sydens innerste kammer kommer storm, og med nordenvinden kommer kulde.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Av Guds ånde kommer is, og brede vann bindes.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Med væte fyller han skyen, og han spreder sine lynskyer,
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
og de svinger hit og dit, efter som han leder dem, forat de skal utføre alt det han byder dem, over den vide jord;
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
enten til tukt, når det er til gagn for hans jord, eller til velsignelse lar han dem komme.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Vend ditt øre til dette, Job! Stå stille og gi akt på Guds under!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Forstår du hvorledes Gud styrer dem og lar sine skyers lyn blinke frem?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Forstår du hvorledes skyene svever om i luften, forstår du den Allvitendes under,
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
du hvis klær blir varme når jorden ligger og dormer i sønnenvind?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Kan du med ham spenne ut himmelen, så fast som et speil av støpt metall?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Lær oss hvad vi skal si til ham! Vi kan ikke fremføre noget for bare mørke.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Skal det fortelles ham at jeg vil tale med ham? Har nogen sagt at han ønsker sin egen undergang?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Og nu, menneskene ser ikke lyset, enda det skinner klart på himmelen, og en vind er faret frem og har renset den.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Fra Norden kommer gull; om Gud er der en forferdende herlighet.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Den Allmektige finner vi ikke, han som er så stor i makt; men retten og den strenge rettferdighet krenker han ikke.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Derfor frykter menneskene ham; men han enser ikke nogen selvklok mann.
