Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Og Elihu blev ved og sa:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Vent litt på mig, så jeg kan få sagt dig min mening! For ennu er der noget å si til forsvar for Gud.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Jeg vil hente min kunnskap langt borte fra, og jeg vil vise at min skaper har rett.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
For sannelig, mine ord er ikke falske; en mann med fullkommen kunnskap har du for dig.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Se, Gud er sterk, men han akter ikke nogen ringe; han er sterk i forstandens kraft.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Han lar ikke en ugudelig leve, og de undertrykte hjelper han til deres rett.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Han tar ikke sine øine fra de rettferdige, og hos konger på tronen lar han dem sitte all deres tid høit hedret.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Og om de blir bundet med lenker og fanget i ulykkens snarer,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
så vil han dermed foreholde dem deres gjerninger, deres synder, at de viste sig gjenstridige,
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
og åpne deres øre for advarselen og formane dem til å vende om fra det onde.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Om de da hører og tjener ham, så får de leve sine dager i lykke og sine år i herlighet og glede.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Hører de ikke, da skal de gjennembores av spydet og omkomme i sin uforstand.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Men mennesker med gudløst sinn huser vrede; de roper ikke til Gud når han legger dem i bånd.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
De dør i ungdommen, og deres liv ender som tempel-bolernes.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Han frelser de ulykkelige ved deres ulykke og åpner deres øre ved trengselen.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Også dig lokker han ut av trengselens svelg til en åpen plass hvor det ikke er trangt; og ditt bord skal være fullt av fete retter.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Men er du full av den ugudeliges brøde, så skal brøde og dom følges at.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
La bare ikke vrede lokke dig til spott, og la ikke den store bot lokke dig på avvei!
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Kan vel ditt skrik fri dig ut av trengsel, og kan vel alt ditt strev og slit utrette det?
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Stund ikke efter natten, den natt da hele folkeslag blåses bort fra sitt sted!
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Vokt dig, vend dig ikke til synd! For det har du mere lyst til enn til å lide.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Se, Gud er ophøiet i sin kraft; hvem er en læremester som han?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Hvem har foreskrevet ham hans vei, og hvem kan si: Du gjorde urett?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Kom i hu at du ophøier hans gjerning, den som menneskene har sunget om!
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
All verden ser på den med lyst; menneskene skuer den langt borte fra.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Se, Gud er stor, og vi forstår ham ikke; hans års tall er uutgrundelig;
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
han drar vanndråper op til sig, og av tåken siler regnet ned;
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
fra skyene strømmer det og drypper ned over mange mennesker.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Kan også nogen forstå hvorledes skyene breder sig ut, hvorledes det braker fra hans telt?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Se, han breder ut sitt lys omkring sig og dekker det med havets røtter.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
For således straffer han folkeslag, men gir også føde i overflod.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Han dekker sine hender med lys og byder det å fare ut mot fienden.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Hans tordenbrak bærer bud om ham; endog feet varsler når han rykker frem.
