< Jób 32 >
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Así que estos tres hombres no dieron más respuestas a Job, porque él parecía tener razón.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Y Eliu, el hijo de Baraquel el Buzita, de la familia de Ram, estaba enojado, ardiendo de ira contra Job, porque se parecía a sí mismo más justo que Dios;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Y estaba enojado con sus tres amigos, porque no habían podido darle una respuesta, y no habían dejado claro el pecado de Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Ahora Eliú había guardado silencio mientras Job estaba hablando, porque eran más viejos que él;
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Y cuando Eliu vio que no había respuesta en la boca de los tres hombres, se enojó mucho.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Y Eliú, el hijo de Baraquel el Buzita, respondió y dijo: Soy joven, y tú eres muy viejo, así que tenía miedo, y evité poner mi conocimiento delante de ti.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Me dije a mí mismo: que los días hablarán y que muestren su sabiduría los muchos en años.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Pero en verdad es el espíritu del Todopoderoso en el hombre, lo que les da conocimiento.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
No son los viejos los que son sabios, y los que están llenos de años no tienen el conocimiento de lo que es correcto.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Por eso digo: “Escúchame, y expondré mi conocimiento”.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Esperaba tus palabras, escuchaba tus sabios dichos; mientras estabas buscando qué decir,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Estaba tomando nota; y verdaderamente ninguno de ustedes pudo aclarar el error de Job, o dar una respuesta a sus palabras.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Cuida de no decir: Hemos encontrado la sabiduría; Dios puede vencerlo, pero no el hombre.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
No propondré palabras como éstas, ni haré uso de tus palabras para responderle.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
El miedo los ha vencido, no tienen más respuestas que dar; Han llegado a su fin.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
¿Y voy a seguir esperando mientras no tienen nada que decir? ¿Mientras se callan y no dan más respuestas?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Daré mi respuesta; Voy a presentar mis conocimientos.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Porque estoy lleno de palabras, el espíritu dentro de mi me constriñe.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Mi estómago es como el vino que no puede salir; Como las pieles llenas de vino nuevo, casi se rompe.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Déjame decir lo que tengo en mente, para que pueda consolarme; Déjame contestar con la boca abierta.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
No permitas que respete a ningún hombre, o que le dé nombres de honor a ningún ser vivo.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Porque no puedo dar nombres de honor a ningún hombre; y si lo hiciera, mi Creador me llevaría rápidamente.