Jób 32

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Y CESARON estos tres varones de responder á Job, por cuanto él era justo en sus ojos.

2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

Entonces Eliú hijo de Barachêl, Bucita, de la familia de Ram, se enojó con furor contra Job: enojóse con furor, por cuanto justificaba su vida más que á Dios.

3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Enojóse asimismo con furor contra sus tres amigos, porque no hallaban qué responder, aunque habían condenado á Job.

4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Y Eliú había esperado á Job en la disputa, porque eran más viejos de días que él.

5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

Empero viendo Eliú que no había respuesta en la boca de aquellos tres varones, su furor se encendió.

6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Y respondió Eliú hijo de Barachêl, Bucita, y dijo: Yo soy menor de días, y vosotros viejos; he tenido por tanto miedo, y temido declararos mi opinión.

7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Yo decía: Los días hablarán, y la muchedumbre de años declarará sabiduría.

8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Ciertamente espíritu hay en el hombre, é inspiración del Omnipotente los hace que entiendan.

9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

No los grandes son los sabios, ni los viejos entienden el derecho.

10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Por tanto yo dije: Escuchadme; declararé yo también mi sabiduría.

11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

He aquí yo he esperado á vuestras razones, he escuchado vuestros argumentos, en tanto que buscabais palabras.

12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Os he pues prestado atención, y he aquí que no hay de vosotros quien redarguya á Job, y responda á sus razones.

13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Porque no digáis: Nosotros hemos hallado sabiduría: lanzólo Dios, no el hombre.

14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

Ahora bien, Job no enderezó á mí sus palabras, ni yo le responderé con vuestras razones.

15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Espantáronse, no respondieron más: fuéronseles los razonamientos.

16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Yo pues he esperado, porque no hablaban, antes pararon, y no respondieron más.

17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

Por eso yo también responderé mi parte, también yo declararé mi juicio.

18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Porque lleno estoy de palabras, y el espíritu de mi vientre me constriñe.

19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

De cierto mi vientre está como el vino que no tiene respiradero, y se rompe como odres nuevos.

20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Hablaré pues y respiraré; abriré mis labios, y responderé.

21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

No haré ahora acepción de personas, ni usaré con hombre de lisonjeros títulos.

22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

Porque no sé hablar lisonjas: [de otra manera] en breve mi Hacedor me consuma.