Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Desistieron aquellos tres hombres de responder a Job; porque este estaba convencido de su inocencia.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Entonces montó en cólera Eliú, hijo de Baraquel bucita, de la familia de Ram. Montó en cólera contra Job, porque pretendía ser más justo que Dios.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Se irritó también contra sus tres amigos, por cuanto no habían hallado qué contestar a Job, y con todo lo condenaban.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Siendo ellos de mayor edad que él, Eliú había tardado en contestar a Job.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Mas cuando vio que no había más respuesta en la boca de aquellos tres hombres, se indignó sobremanera. Tomó Eliú, hijo de Baraquel, bucita, la palabra y dijo:
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
“Siendo yo joven, y vosotros ancianos, tuve miedo, y no me atreví a manifestar mi parecer.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Yo me decía: Los días han de hablar, y en los muchos años se dará a conocer la sabiduría.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Pero hay espíritu que reside en el hombre; es el soplo del Todopoderoso el que les da la inteligencia.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
No es lo mismo ser viejo que sabio, no son (siempre) los ancianos los que entienden de justicia.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Por eso dije: Escuchadme; quiero también yo manifestar mi parecer.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
He aquí que he esperado mientras hablabais, di oídos a vuestros razonamientos hasta el fin de vuestra disputa.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Sí, os he prestado atención, más ninguno ha convencido a Job; ninguno de vosotros sabe responder a sus palabras.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
No digáis, pues: «Hemos hallado la sabiduría; es Dios quien le castiga, y no hombre alguno.»
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
No contra mí ha dirigido él sus palabras; y yo no voy a contestarle con vuestros argumentos.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Desconcertados ya no responden nada, faltándoles otras palabras.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
He esperado hasta que se callasen, hasta que quedasen atascados sin poder contestar.
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Comenzaré yo a hablar, manifestaré por mi parte mi saber.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Pues lleno estoy de palabras, me aprieta el espíritu en mi interior.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Mi pecho es como vino encerrado, cual odre nuevo pronto a reventar.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Hablaré para desahogarme; abriré mis labios y responderé.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
No haré acepción de personas, no adularé a ningún mortal.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Pues no sé adular; (si lo hiciera), dentro de poco me llevaría mi Creador.”
