Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Então aqueles três homens cessaram de responder a Job; porque era justo aos seus próprios olhos.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
E acendeu-se a ira de Elihu, filho de Baracheel o buzita, da família de Ram: contra Job se acendeu a sua ira, porque se justificava a si mesmo, mais do que a Deus.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Também a sua ira se acendeu contra os seus três amigos: porque, não achando que responder, todavia condenavam a Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihu porém esperou que Job falasse; porquanto tinham mais idade do que ele.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Vendo pois Elihu que já não havia resposta na boca daqueles três homens, a sua ira se acendeu.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
E respondeu Elihu, filho de Baracheel o buzita, e disse: Eu sou de menos idade, e vós sois idosos; receei-me e temi de vos declarar a minha opinião.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Dizia eu: falem os dias, e a multidão doa anos ensine a sabedoria.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Na verdade, há um espírito no homem, e a inspiração do Todo-poderoso os faz entendidos.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Os grandes não são os sábios, nem os velhos entendem juízo.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Pelo que digo: dai-me ouvidos, e também eu declararei a minha opinião.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Eis que aguardei as vossas palavras, e dei ouvidos às vossas considerações, até que buscasseis razões.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Atentando pois para vós, eis que nenhum de vós há que possa convencer a Job, nem que responda às suas razões:
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Para que não digais: Achamos a sabedoria; Deus o derribou, e não homem algum.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Ora ele não dirigiu contra mim palavra alguma, nem lhe responderei com as vossas palavras.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Estão pasmados, não respondem mais, faltam-lhes as palavras.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Esperei pois, porém não falam: porque já pararam, e não respondem mais.
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Também eu responderei pela minha parte: também eu declararei a minha opinião.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Porque estou cheio de palavras, e aperta-me o espírito do meu ventre.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Eis que o meu ventre é como o mosto, sem respiradouro, e virá a arrebentar, como odres novos.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Falarei, e respirarei: abrirei os meus lábios, e responderei.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Oxalá eu não faça acepção de pessoas, nem use de sobrenomes com o homem!
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Porque não sei usar de sobrenomes: em breve me levaria o meu criador.
