Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
De tre menn svarte ikke Job mere, fordi han var rettferdig i sine egne øine.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Da optendtes Elihus vrede - han stammet fra Bus og var sønn av Barak'el, av Rams ætt. Mot Job optendtes hans vrede, fordi han holdt sig selv for å være rettferdig for Gud,
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
og mot hans tre venner optendtes hans vrede, fordi de ikke fant noget svar og allikevel dømte Job skyldig.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihu hadde ventet med å tale til Job, fordi de andre var eldre av år enn han.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Da nu Elihu så at det ikke var noget svar i de tre menns munn, da optendtes hans vrede.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Så tok da Elihu, sønn av Barak'el, busitten, til orde og sa: Jeg er ung av år, og I er gråhårede; derfor holdt jeg mig tilbake og torde ikke uttale for eder hvad jeg vet.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Jeg tenkte: La alderen tale og de mange år forkynne visdom!
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Dog, det er menneskets ånd og den Allmektiges åndepust som gjør forstandig.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
De gamle er ikke alltid vise, ikke alltid forstår oldinger hvad rett er.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Derfor sier jeg: Hør nu på mig! Også jeg vil uttale hvad jeg vet.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Jeg ventet på eders ord, jeg lyttet efter forstandig tale fra eder, mens I grundet på hvad I skulde si.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Jeg gav akt på eder; men det var ingen av eder som gjendrev Job, ingen som svarte på hans ord.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Si ikke: Vi har funnet visdom hos ham; bare Gud kan få bukt med ham, ikke noget menneske!
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Han har jo ikke rettet sin tale mot mig, og med eders ord vil jeg ikke svare ham.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
De er forferdet og svarer ikke mere; ordene er blitt borte for dem.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Skal jeg vente, fordi de ikke taler, fordi de står der og ikke svarer mere?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Også jeg vil nu svare for min del; også jeg vil uttale hvad jeg vet.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For jeg er full av ord; ånden i mitt indre driver mig.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Mitt indre er som innestengt vin; som nyfylte skinnsekker vil det revne.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Jeg vil tale, så jeg kan få luft; jeg vil åpne mine leber og svare.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Jeg vil ikke ta parti for nogen, og jeg vil ikke smigre for noget menneske;
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
for jeg forstår ikke å smigre; ellers kunde min skaper lett rykke mig bort.
