Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
omiserunt autem tres viri isti respondere Iob eo quod iustus sibi videretur
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
et iratus indignatusque Heliu filius Barachel Buzites de cognatione Ram iratus est autem adversus Iob eo quod iustum se esse diceret coram Deo
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
porro adversum amicos eius indignatus est eo quod non invenissent responsionem rationabilem sed tantummodo condemnassent Iob
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
igitur Heliu expectavit Iob loquentem eo quod seniores se essent qui loquebantur
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
cum autem vidisset quod tres respondere non potuissent iratus est vehementer
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
respondensque Heliu filius Barachel Buzites dixit iunior sum tempore vos autem antiquiores idcirco dimisso capite veritus sum indicare vobis meam sententiam
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
sperabam enim quod aetas prolixior loqueretur et annorum multitudo doceret sapientiam
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
sed ut video spiritus est in hominibus et inspiratio Omnipotentis dat intellegentiam
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
non sunt longevi sapientes nec senes intellegunt iudicium
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
ideo dicam audite me ostendam vobis etiam ego meam scientiam
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
expectavi enim sermones vestros audivi prudentiam vestram donec disceptaremini sermonibus
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
et donec putabam vos aliquid dicere considerabam sed ut video non est qui arguere possit Iob et respondere ex vobis sermonibus eius
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
ne forte dicatis invenimus sapientiam Deus proiecit eum non homo
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
nihil locutus est mihi et ego non secundum vestros sermones respondebo illi
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
extimuerunt non responderunt ultra abstuleruntque a se eloquia
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
quoniam igitur expectavi et non sunt locuti steterunt nec responderunt ultra
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
respondebo et ego partem meam et ostendam scientiam meam
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
plenus sum enim sermonibus et coartat me spiritus uteri mei
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
en venter meus quasi mustum absque spiraculo quod lagunculas novas disrumpit
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
loquar et respirabo paululum aperiam labia mea et respondebo
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
non accipiam personam viri et Deum homini non aequabo
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
nescio enim quamdiu subsistam et si post modicum tollat me factor meus
