Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
quei tre uomini cessarono di rispondere a Giobbe, perchè egli si riteneva giusto.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Allora si accese lo sdegno di Eliu, figlio di Barachele il Buzita, della tribù di Ram. Si accese di sdegno contro Giobbe, perché pretendeva d'aver ragione di fronte a Dio;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
si accese di sdegno anche contro i suoi tre amici, perché non avevano trovato di che rispondere, sebbene avessero dichiarato Giobbe colpevole.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Però Eliu aveva aspettato, mentre essi parlavano con Giobbe, perché erano più vecchi di lui in età.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Quando dunque vide che sulla bocca di questi tre uomini non vi era più alcuna risposta, Eliu si accese di sdegno.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Giovane io sono di anni e voi siete gia canuti; per questo ho esitato per rispetto a manifestare a voi il mio sapere. Presa dunque la parola, Eliu, figlio di Barachele il Buzita, disse:
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Pensavo: Parlerà l'età e i canuti insegneranno la sapienza.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Ma certo essa è un soffio nell'uomo; l'ispirazione dell'Onnipotente lo fa intelligente.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Non sono i molti anni a dar la sapienza, né sempre i vecchi distinguono ciò che è giusto.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Per questo io oso dire: Ascoltatemi; anch'io esporrò il mio sapere.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Ecco, ho atteso le vostre parole, ho teso l'orecchio ai vostri argomenti. Finché andavate in cerca di argomenti
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
su di voi fissai l'attenzione. Ma ecco, nessuno ha potuto convincere Giobbe, nessuno tra di voi risponde ai suoi detti.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Non dite: Noi abbiamo trovato la sapienza, ma lo confuti Dio, non l'uomo!
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Egli non mi ha rivolto parole, e io non gli risponderò con le vostre parole.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Sono vinti, non rispondono più, mancano loro le parole.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Ho atteso, ma poiché non parlano più, poiché stanno lì senza risposta,
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
voglio anch'io dire la mia parte, anch'io esporrò il mio parere;
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
mi sento infatti pieno di parole, mi preme lo spirito che è dentro di me.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Ecco, dentro di me c'è come vino senza sfogo, come vino che squarcia gli otri nuovi.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Parlerò e mi sfogherò, aprirò le labbra e risponderò.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Non guarderò in faccia ad alcuno, non adulerò nessuno,
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
perché io non so adulare: altrimenti il mio creatore in breve mi eliminerebbe.
