< Jób 32 >

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Da hörten jene drei Männer auf, Hiob zu antworten, weil er in seinen Augen gerecht war.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Es entbrannte aber der Zorn Elihus, des Sohnes Barachels, des Busiters, vom Geschlechte Ram; über Hiob entbrannte sein Zorn, weil er sich selbst für gerechter hielt als Gott;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
über seine drei Freunde aber entbrannte sein Zorn, weil sie keine Antwort fanden und Hiob doch verurteilten.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihu aber hatte mit seiner Rede an Hiob gewartet; denn jene waren älter als er.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Als aber Elihu sah, daß im Munde jener drei Männer keine Antwort mehr war, entbrannte sein Zorn.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Und Elihu, der Sohn Barachels, der Busiter, hob an und sprach: Jung bin ich an Jahren, ihr aber seid grau; darum habe ich mich gefürchtet, euch meinen Befund zu verkünden.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Ich dachte: Die Betagten sollen reden und die Bejahrten ihre Weisheit kundtun.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Aber der Geist ist es im Menschen und der Odem des Allmächtigen, der sie verständig macht.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Nicht alle Lehrer sind weise, und nicht alle Greise verstehen sich aufs Recht.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Darum sage ich: Höret auf mich, so will ich mein Urteil verkünden, ja, auch ich.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Siehe, ich habe eure Reden abgewartet, habe zugehört bis zu eurem Entscheid, bis ihr die rechten Worte gefunden hättet;
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
und ich habe auf euch gewartet, bis ihr fertig waret; aber siehe, da ist keiner unter euch, der Hiob widerlegt, der seine Rede beantwortet hätte.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Saget nur ja nicht: «Wir haben die Weisheit gefunden: Gott wird ihn schlagen, nicht ein Mensch.»
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Er hat seine Worte nicht an mich gerichtet, so will ich ihm auch nicht antworten wie ihr.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Sie sind geschlagen, sie geben keine Antwort mehr, die Worte sind ihnen ausgegangen!
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Ich habe gewartet; weil sie aber nichts sagen, weil sie dastehen und nicht mehr antworten,
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
so will auch ich nun meinen Teil erwidern und mein Urteil abgeben, ja, auch ich;
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
denn ich bin voll von Worten, und der Geist, der in mir ist, drängt mich dazu.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Siehe, mein Leib ist wie ein Weinschlauch, der keine Öffnung hat; wie Schläuche voll Most will er bersten.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Darum will ich reden, so wird es mir leichter, ich will meine Lippen auftun und antworten.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Ich will aber keine Person ansehen und keinem Menschen schmeicheln;
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
denn ich kann nicht schmeicheln, leicht möchte mein Schöpfer mich sonst wegraffen!

< Jób 32 >