Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Als nun jene drei Männer Hiob nicht mehr antworteten, weil er sich für gerecht hielt,
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
da entbrannte der Zorn Elihus, des Sohnes Barachels, von Bus aus dem Geschlechte Ram. Über Hiob ward er zornig, weil er sich Gotte gegenüber für gerecht hielt,
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
und über seine drei Freunde ward er zornig, weil sie nicht Antwort gefunden hatten, um Hiob sein Unrecht zu beweisen.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihu hatte aber mit seiner Rede an Hiob gewartet, weil jene betagter waren als er.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Als aber Elihu sah, daß der Mund der drei Männer nichts mehr zu antworten wußte, da entbrannte sein Zorn.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Und so hob Elihu, der Sohn Barachels, von Bus, also an: Ich bin noch jung an Jahren, und ihr seid Greise; darum war ich furchtsam und scheute mich, euch kund zu geben, was ich weiß.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Ich dachte: Mag das Alter reden, und die Menge der Jahre Weisheit lehren!
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Allein, der Geist im Menschen ist es und der Odem des Allmächtigen, der sie verständig macht.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Nicht die Betagten sind die Weisesten, noch verstehen die Greise, was das Rechte ist.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Darum sage ich: Höre mir zu; auch ich will nun kundgeben, was ich weiß.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Seht, ich habe eure Reden abgewartet, horchte auf eure Lehren, bis ihr die rechten Worte ergründen würdet.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Ja, auf euch habe ich acht gehabt, doch siehe, da war keiner unter euch, der Hiob überführt, der seine Worte widerlegt hätte.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Sagt nicht: “Wir sind auf Weisheit gestoßen; nur Gott vermag ihn zu schlagen, nicht ein Mensch!”
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Gegen mich hat er keine Beweise gerichtet, und mit euren Worten werd' ich ihm nicht antworten.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Sie sind bestürzt, antworten nicht mehr; die Worte sind ihnen ausgegangen.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Und ich sollte warten, weil sie nicht reden, weil sie dastehen, ohne mehr Antwort zu geben?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Ich will auch mein Teil antworten, will auch meinerseits kundgeben, was ich weiß.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Denn ich bin voll von Worten; mich drängt der Geist in meinem Inneren.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Fürwahr, mein Inneres gleicht festverschlossenem Wein; wie neugefüllte Schläuche will es platzen.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Reden will ich, um mir Luft zu machen, will mein Lippen aufthun und entgegnen.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Für niemand werde ich Partei ergreifen und werde keinem Menschen schmeicheln.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Denn ich verstehe mich nicht aufs Schmeicheln; gar leicht würde mich sonst mein Schöpfer hinwegnehmen.
